| [1] |
16 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526.
|
|---|
| [2] |
403.
|
|---|
| [3] |
Jan Holka z Ločedic se Svatošem, pacholkem svým, slibuje věrnost Janovi z Rosenberka.
|
|---|
| [4] |
V Krumlově. 1470, 7. Dez. Orig. č. 2427.
|
|---|
| [5] |
Já Jan Holka z Ločedic a' Svatoš Kapusta, pacholek jeho, známo činíme oba
|
|---|
| [6] |
tiemto listem obecně před každým, ktož jej koli uzřie nebo étûce slyseti budû, že
|
|---|
| [7] |
jakož jsme byli učinili nepravě a zle proti urozenému pánu, panu Janovi z Rozm-
|
|---|
| [8] |
berga, najvyššiemu komorníku královstvie Českého, tak že jsme byli proti JMti u ne-
|
|---|
| [9] |
přátel úhlavních viery křesťanské a JMti lidem poddaným škodiece; pak z daru bo-
|
|---|
| [10] |
žieho rozpomenuvše sě, že jsme zle činili, napřed proti pánu bohu i proti páně Mti
|
|---|
| [11] |
napředpsanému, i proti jeho všem pomocníkóm, služebníkóm i lidem poddaným JMti,
|
|---|
| [12] |
přišedše sami k sobě, i hledali jsme milosti, aby JMt ráčil nám to odpustiti, napřed
|
|---|
| [13] |
pro pána boha a pro svú dobrotu. A k tomu jsme žádali dobrých lidí, i prosili
|
|---|
| [14] |
snažně, aby se za nás přimluvili, aby JMt ráčil nám tu těžkú vinu odpustiti. A JMt
|
|---|
| [15] |
skrze přímluvu dobrých lidí, že jest nám tu vinu již odpustil, na takový běh, že
|
|---|
| [16] |
JMti i dědicuom JMti toho zasluhovati máme a JMti zase pomahati na jeho nepřá-
|
|---|
| [17] |
tely hrdly svými, což najdál moci věrně budem; a také již viece proti JMti ani proti
|
|---|
| [18] |
jeho pomocníkóm, služebníkóm i poddaným lidem nikdy bývati nemáme, až do našie
|
|---|
| [19] |
smrti, než věrně toho zasluhovati, což jest s námi milostivě učinil, až do našie smrti.
|
|---|
| [20] |
Pakliby JMti kdy nás třeba nebylo, a my kam na službu jeli neb jieti chtěli, tehdy
|
|---|
| [21] |
máme se u páně Mti uprositi, a bez JMti vuole ani bez dědicuov JMti vuole niktež
|
|---|
| [22] |
nebyvati, neZ s JMtí vólí. Pakli bychom toho nezdrżeli, coż v tomto listu psáno stojí,
|
|---|
| [23] |
tehdy sami na se vyznáváme tiemto listem, Ze jsme se cti, hrdla odsúdili i všeho
|
|---|
| [24] |
statku, který máme neb mieti budem, a ta milost, kterůž s námi učinil, nemá nám
|
|---|
| [25] |
platna býti nic; než moci bude již psaný pán náš neb dědici JMti nás trestati, jakož
|
|---|
| [26] |
na takové by slušelo. A toho všeho což svrchupsáno jest pro lepšie svědomie a paměť
|
|---|
| [27] |
budúcí, nemajíce svých pečetí, prosili sme urozeného pána, pana Václava z Švam-
|
|---|
| [28] |
berga, a urozených panoší pana Petra Perštaynského z Mikovic, pana Kunráta z Pe-
|
|---|
| [29] |
trovic, purkrabí tehdáž na Krumlově, pana Přibíka Hádka z Paběnic a pana Erazima
|
|---|
| [30] |
z Michnic, Ze jsû své pečeti k naší prosbě k tomuto listu přivěsili; věcem svrchu-
|
|---|
| [31] |
psaným na svědomie, jim i jich dědicóm a budúcím beze škody. Jenž jest dán a psán
|
|---|
| [32] |
na Krumlově, léta od Narození syna božieho 1470, ten pátek po sv. Mikuláši bi-
|
|---|
| [33] |
|
|---|
| [34] |
|
|---|
| [35] |
|
|---|
