| [1] |
|
|---|
| [2] |
na nás přišla, té polovici knězi proboštovi dáti máme. A týž kněz probošt v těch ve
|
|---|
| [3] |
všech lesiech, kteříž k tomu zboží Radúšovskému příslušejí, aby sobě lovil, kdež se
|
|---|
| [4] |
jemu zdáti bude. A my máme na každý rok dávati knězi proboštovi srnu štědrého
|
|---|
| [5] |
večera. — Pečet kromě obou vydavatelů listiny této slovut. panoše Matěje ze Zbra-
|
|---|
| [6] |
slavic, hajtmana v ty časy na Mělníce. — Leta od naroz. syna b. 1487., ten úterý
|
|---|
| [7] |
|
|---|
| [8] |
140.
|
|---|
| [9] |
Kl. Chotěšovský. — Na Hradě Pražském. 1487, 10. března. — Č. 148.
|
|---|
| [10] |
My Vladislav, z b. mil. král český oc. oznamujem, — Ze proseni jsme od
|
|---|
| [11] |
slovut. Jiříka a Benedy bratří Cukruov z Chýlic, věrných našich milých, abychom jim
|
|---|
| [12] |
ráčili dáti výplatu na lesu Vysoké, příslušejíciem k klášteru našemu Chotěšovskému.
|
|---|
| [13] |
My znajíce věrné a ustavičné služby [jich] — již psaným Jiříkovi a Benedovi tuto
|
|---|
| [14] |
milost učinili jsme, — aby oni, když se jim zdáti a líbiti bude, mohli vyplatiti již
|
|---|
| [15] |
psaný les Vysokúů k držení a požívání svému z zápisuov najjasn. krále Jiřieho, —
|
|---|
| [16] |
od těch osob, kteříž toho lesu, jenž slove Vysoká, v držení jsú. A když to vyplatie,
|
|---|
| [17] |
aby týž Jiřík a Beneda i dědicové jich to měli, drželi a toho požívali bez našie,
|
|---|
| [18] |
budücích našich králuov českých i všech jiných lidí všeliké překážky. Tuto milost jim
|
|---|
| [19] |
a dědicóm jich při tom činiece a dávajíce, aby od toho času, když ten les vyplatie,
|
|---|
| [20] |
nebyli splacováni — z toho lesu za plných deset let pořád zběhlých. Než po vyjití
|
|---|
| [21] |
těch desieti let, když bychom my neb budůúcí naši králové čeští nebo ty osoby, jimž
|
|---|
| [22] |
by ta výplata spravedlivě příslušela, chtěli již psaný les Vysoků od nich vyplatiti,
|
|---|
| [23] |
tehdy máme jim dáti za výplatu tu summu vcele a úplně, v kteréž ten les vyplatie
|
|---|
| [24] |
vedle zněnie zápisu již psaného krále Jiřieho. — A ktož by tento list měl s již psaných
|
|---|
| [25] |
Jiříka a Benedy, kdyZ to vyplatie, neb dédicóv jich dobrü volí a svobodnů, chcem,
|
|---|
| [26] |
aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. — Dán na hradě Pražském
|
|---|
| [27] |
v sobotu před sv. Řehořem, 1. b. 1487, král. našeho léta šestnáctého. — Ad rela-
|
|---|
| [28] |
cionem d. Johannis de Sselnberk, cancellarii regni Bohemie. — Verso: Registrata.
|
|---|
| [29] |
141.
|
|---|
| [30] |
Kl. Chotěšovský. — B. m. 1487, 20. dubna. — Č. 149.
|
|---|
| [31] |
Já Skolastika z Otova vyznávám oc, — jakož mám čtyři listy na pargameně
|
|---|
| [32] |
s visutymi pecetmi, kteříž listové dostali jst sé mné nadepsané Skolastice po predcích
|
|---|
| [33] |
mých: item dva listy mám od ciesafe Sigmunda sl. pam., první list svědčí na čtyři
|
|---|
| [34] |
sta a druhý list svědčí na puol druhého sta, a to vše na groše české, v kterýchžto
|
|---|
| [35] |
summách svrchupsaných ciesař Sigmund slavné paměti zapisuje Janovi řečenému
|
|---|
| [36] |
Gutštein a Martinovi řečený Ruchce bratřím z Uotavy, a to tyto vesnice dolepsané
|
|---|
| [37] |
příslušejície k klášteróm Chotěšovu a klášteru Pivoňce, zejména tyto: item Mlýnec,
|
|---|
