| [1] |
456 D. XIII. Registra soudu komorního.
|
|---|
| [2] |
k svědomí dali, že se k němu znají. I při tom týž Beneš prosil, aby ho král JMt
|
|---|
| [3] |
se pány při nálezu obecniem panském zachovati ráčil. A Daniel jest žádal, aby všecka
|
|---|
| [4] |
obec před králem JMtí postavena byla. Tu král JMt se pány raddú JMti ráčili jsú
|
|---|
| [5] |
pilně vážiti jich žaloby, odpory i svědomie, i ráčil jest takto rozkázati: že jest to ne-
|
|---|
| [6] |
podobné, aby všecka obec měla z města před JMtí postavena býti; a poněvadž jest
|
|---|
| [7] |
Daniel jeho Beneše Sekyrku vysoce na jeho cti dotekl a zhanél, a toho jest naň ne-
|
|---|
| [8] |
provedl, i z té příčiny král JMt ráčil jest rozkázati téhož Daniele panu purkrabí
|
|---|
| [9] |
hradu Pražského v svů kázeň vzieti podle nálezu obecnieho panského. Actum die,
|
|---|
| [10] |
anno ut supra, presentibus dominis ut supra.
|
|---|
| [11] |
|
|---|
| [12] |
498.
|
|---|
| [13] |
Mezi Alšem Karlíkem a Markvartem Špínou. 1487, 5. května.
|
|---|
| [14] |
V té při a ruoznici, kteráž jest vznikla mezi Alšem Karlíkem s jedné, a Mark-
|
|---|
| [15] |
vartem Spínü s strany druhé. Tu kdež jest Karlík vinil jej Markvarta, že by jej zhaněl
|
|---|
| [16] |
křivě a neduovodně na jeho cti, a na to některá svědomie pokázal a při tom prosil,
|
|---|
| [17] |
aby byl při nálezu obecniem panském zachován podle pokut na to uložených, ktož
|
|---|
| [18] |
by koho neduovodně na jeho cti zhaněl. Proti tomu Markvarth odpieraje tak pravil,
|
|---|
| [19] |
že což jest mluvil před konšely Mýtskými, že jest nemluvil od sebe, než od Matěje
|
|---|
| [20] |
Radhoštského syna svého. A potom že jest Karlík řekl Markvartovi, že o mně mluvíš
|
|---|
| [21] |
neprávě a nešlechetně jako zrádce cti mé. A proti tomu Markvarth Špína řekl: tys
|
|---|
| [22] |
sám zrádce cti mé. Tu JMKská váže jich pře, odpory i svědomie, takto nalezá: Po-
|
|---|
| [23] |
něvadž jest on Karlik zase Markvartha haněl pravě, že jest zrádce cti jeho, že
|
|---|
| [24] |
Markvart pokuty v nálezu položené trpěti nemá, poněvadž jest jej Karlík zase zhaněl,
|
|---|
| [25] |
nebo ktož práva užíti chce, ten se má podle práva zachovati, zase nehaněje; a protož
|
|---|
| [26] |
JMt nalezá, že jsú sobě obojí tiem haněním krátko učinili. Actum sabbato ut supra.
|
|---|
| [27] |
|
|---|
| [28] |
499.
|
|---|
| [29] |
Mezi Čeňkem Dašickým a synem Makovského. 1487, 6. května.
|
|---|
| [30] |
V té při a ruoznici, kteráž jest vznikla mezi panem Čeňkem Dašickým s jedné,
|
|---|
| [31] |
a sirotkem synem nebožce páně Makovského s strany druhé. Tak jakož jest počet
|
|---|
| [32] |
učinil pan Dašický z rozkázánie krále JMti před úředníky Pražskými, tu jest sirotek
|
|---|
| [33] |
odpieral, že by tiem a takovým počtem obtiežen byl, a že by mu se nezdálo jeho
|
|---|
| [34] |
tak pfijieti. I JKMská slyše jich pře i odpory, i ráčil takto rozkázati: aby oboje
|
|---|
| [35] |
strany s rejstry těmi, i což jim k tomu potřebie, byli zítra buohdá v deset hodin
|
|---|
| [36] |
u pana purkrabie na hradě Pražském. A JMt ráčil poručiti panu purkrabovi, starému
|
|---|
| [37] |
kuchmistru a Levovi, aby tu tak byli, a tu aby sirotek pověděl, co mu se zdá ob-
|
|---|
| [38] |
tiežného, že mu jest položil v těch registrách pan Dašický, aby ti nahoře psaní od
|
|---|
| [39] |
|
|---|
