456 D. XIII. Registra soudu komorního.
k svědomí dali, že se k němu znají. I při tom týž Beneš prosil, aby ho král JMt
se pány při nálezu obecniem panském zachovati ráčil. A Daniel jest žádal, aby všecka
obec před králem JMtí postavena byla. Tu král JMt se pány raddú JMti ráčili jsú
pilně vážiti jich žaloby, odpory i svědomie, i ráčil jest takto rozkázati: že jest to ne-
podobné, aby všecka obec měla z města před JMtí postavena býti; a poněvadž jest
Daniel jeho Beneše Sekyrku vysoce na jeho cti dotekl a zhanél, a toho jest naň ne-
provedl, i z té příčiny král JMt ráčil jest rozkázati téhož Daniele panu purkrabí
hradu Pražského v svů kázeň vzieti podle nálezu obecnieho panského. Actum die,
anno ut supra, presentibus dominis ut supra.
R. II. a. list F. 6, a.
498.
Mezi Alšem Karlíkem a Markvartem Špínou. 1487, 5. května.
V té při a ruoznici, kteráž jest vznikla mezi Alšem Karlíkem s jedné, a Mark-
vartem Spínü s strany druhé. Tu kdež jest Karlík vinil jej Markvarta, že by jej zhaněl
křivě a neduovodně na jeho cti, a na to některá svědomie pokázal a při tom prosil,
aby byl při nálezu obecniem panském zachován podle pokut na to uložených, ktož
by koho neduovodně na jeho cti zhaněl. Proti tomu Markvarth odpieraje tak pravil,
že což jest mluvil před konšely Mýtskými, že jest nemluvil od sebe, než od Matěje
Radhoštského syna svého. A potom že jest Karlík řekl Markvartovi, že o mně mluvíš
neprávě a nešlechetně jako zrádce cti mé. A proti tomu Markvarth Špína řekl: tys
sám zrádce cti mé. Tu JMKská váže jich pře, odpory i svědomie, takto nalezá: Po-
něvadž jest on Karlik zase Markvartha haněl pravě, že jest zrádce cti jeho, že
Markvart pokuty v nálezu položené trpěti nemá, poněvadž jest jej Karlík zase zhaněl,
nebo ktož práva užíti chce, ten se má podle práva zachovati, zase nehaněje; a protož
JMt nalezá, že jsú sobě obojí tiem haněním krátko učinili. Actum sabbato ut supra.
R. II. a. list F. 6. b.
499.
Mezi Čeňkem Dašickým a synem Makovského. 1487, 6. května.
V té při a ruoznici, kteráž jest vznikla mezi panem Čeňkem Dašickým s jedné,
a sirotkem synem nebožce páně Makovského s strany druhé. Tak jakož jest počet
učinil pan Dašický z rozkázánie krále JMti před úředníky Pražskými, tu jest sirotek
odpieral, že by tiem a takovým počtem obtiežen byl, a že by mu se nezdálo jeho
tak pfijieti. I JKMská slyše jich pře i odpory, i ráčil takto rozkázati: aby oboje
strany s rejstry těmi, i což jim k tomu potřebie, byli zítra buohdá v deset hodin
u pana purkrabie na hradě Pražském. A JMt ráčil poručiti panu purkrabovi, starému
kuchmistru a Levovi, aby tu tak byli, a tu aby sirotek pověděl, co mu se zdá ob-
tiežného, že mu jest položil v těch registrách pan Dašický, aby ti nahoře psaní od
