EN | ES |

Facsimile Lines

795


< Page >

[1]
panstwi Pardubskcho, r. 1535, 1536. 227

[2]
Opatowśti nynójii i budauci posluhowati powinni býti maji, tak na ten konec, jakž
[3]
to mahoře dotčeno jest, ačby toho kdy z bezelstnosti potřebowali. Toho wšeho na
[4]
zdržení my swrchu psaní Jan z Pernšteina , purkmistr a radda wýš jmenowaného
[5]
města Hradce, pečeti naše k těmto smluwám piitisknauti sme wédomé dali. Jenż
[6]
jsau psány a dány léta a dne swrchu psaného.

[7]
52.

[8]
List Stanislawa biskupa Olomuckého, jim% pfidawa žiwotůw třem synům pana Jana
[9]
z Perniteina, panu Jaroslawowi, panu Wratislawowi a panu Wojtśchowi, aby do swych
[10]
žiwotůw bez wšeliké překážky wes Jezbofice s jejim piislużenstwim, nejsauc s toho splaco-
[11]
wáni , držeti mohli.
[12]
Na Kroměříží, 1536, 19 Aug. (Týž rkp. str. 156 sg)

[13]
My Stanislaw z boží milosti biskup Olomucky oc. oznamujem tímto listem
[14]
wšem wůúbec, jimž čten nebo ukázán bude: že jakož důstojní u bozě otcowé, páni,
[15]
pan Pawel a pan Jan slawné pamö&ti biskupowe Olomučtí , předkowé nasi, pro
[16]
dobré kostela našeho Olomuckého a z příčin slušných zboží k kostelu Olomuckému
[17]
přislušející w Čechách, ze jména: wsi Jezbořice, Črkan, Barchow, Bezděkow, Opo-
[18]
čen, Náhají, Lány, Opočenec Malý, ty wšecky wsi s lidmi platnými, s rolí ornau
[19]
i neornau i s tím lesem, ježto slowe Bor, i s jinými lesy, mlýn ježto slowe na
[20]
Weselici, s rekami, i s tau řekau, kteráž skrze Barchow teče, i s Labem, i s ji-
[21]
ným plným wším prawem, panstwim a příslušenstwim již psaných Jezboric a wsi
[22]
zapsali a zastawili w sumě šesti stech kopäch grosich Horskych, dobrych, stribr-
[23]
nych, urozenćmu a statećnćmu rytifi panu Mikulażowi Bochowcowi z Bochowa a
[24]
synům jeho Zbyňkowi a Štěpanowi do jejich wšech tří žiwotůw , na tom sobě -
[25]
platu pozůstawiwše, a potomkům swým, kdyžby ti tři žiwotowé swrchu psaných
[26]
Bochowcüw sešli , jakož pak ti listowé předkůw našich w sobě sami sife a swètleji
[27]
ukazují a zawiraji; na kteréZto listy maje dobré wile urozeny pan, pan Wilém
[28]
z Perniteina, nejwyssi hofmistr králowstwi Ceského, přítel náš zwláště milý, nás
[29]
snažně prosil, abychom ty žiwoty Mikuláše Bochowcowy a synůw jeho Zbyňka a
[30]
Štěpana na něho a na urozené pány, pana Jana a pana Wojtěcha z Pernšteina
[31]
syny jeho wlastni, prewedli; jakož k snažné žádosti a pro skuteéné prátelstwi téhoz
[32]
pána Wiléma z Pernšteina, nám i kostelu našemu Olomuckému činěné, tak sme
[33]
učinili, a w sumě swrchu dotéené Jezboïice se wsim jejich prislusenstwim na něho
[34]
a na urozené pany, pana Jana a pana Wojtécha z Pernsteina, syny jeho wlastni,
[35]
do jejich žiwotúw toho w držení sme uwedli, jakož zápis náš jim na to dany to
[36]
w sobě šíře a swětleji obsahuje a zawirá. A pončwadž pak dopuštěním pána boha
[37]
wsemohiuciho pan Wilém z Pernšteina a pan Wojtěch syn jeho s tohoto swěta
[38]
sešli sau, jejichž dušem pán bůh milostiw býti rač! prošeni sme od urozeného pána,

[39]
29*


Text viewFacsimile