panstwi Pardubskcho, r. 1535, 1536. 227
Opatowśti nynójii i budauci posluhowati powinni býti maji, tak na ten konec, jakž
to mahoře dotčeno jest, ačby toho kdy z bezelstnosti potřebowali. Toho wšeho na
zdržení my swrchu psaní Jan z Pernšteina , purkmistr a radda wýš jmenowaného
města Hradce, pečeti naše k těmto smluwám piitisknauti sme wédomé dali. Jenż
jsau psány a dány léta a dne swrchu psaného.
52.
List Stanislawa biskupa Olomuckého, jim% pfidawa žiwotůw třem synům pana Jana
z Perniteina, panu Jaroslawowi, panu Wratislawowi a panu Wojtśchowi, aby do swych
žiwotůw bez wšeliké překážky wes Jezbofice s jejim piislużenstwim, nejsauc s toho splaco-
wáni , držeti mohli.
Na Kroměříží, 1536, 19 Aug. (Týž rkp. str. 156 sg)
My Stanislaw z boží milosti biskup Olomucky oc. oznamujem tímto listem
wšem wůúbec, jimž čten nebo ukázán bude: že jakož důstojní u bozě otcowé, páni,
pan Pawel a pan Jan slawné pamö&ti biskupowe Olomučtí , předkowé nasi, pro
dobré kostela našeho Olomuckého a z příčin slušných zboží k kostelu Olomuckému
přislušející w Čechách, ze jména: wsi Jezbořice, Črkan, Barchow, Bezděkow, Opo-
čen, Náhají, Lány, Opočenec Malý, ty wšecky wsi s lidmi platnými, s rolí ornau
i neornau i s tím lesem, ježto slowe Bor, i s jinými lesy, mlýn ježto slowe na
Weselici, s rekami, i s tau řekau, kteráž skrze Barchow teče, i s Labem, i s ji-
ným plným wším prawem, panstwim a příslušenstwim již psaných Jezboric a wsi
zapsali a zastawili w sumě šesti stech kopäch grosich Horskych, dobrych, stribr-
nych, urozenćmu a statećnćmu rytifi panu Mikulażowi Bochowcowi z Bochowa a
synům jeho Zbyňkowi a Štěpanowi do jejich wšech tří žiwotůw , na tom sobě wý-
platu pozůstawiwše, a potomkům swým, kdyžby ti tři žiwotowé swrchu psaných
Bochowcüw sešli , jakož pak ti listowé předkůw našich w sobě sami sife a swètleji
ukazují a zawiraji; na kteréZto listy maje dobré wile urozeny pan, pan Wilém
z Perniteina, nejwyssi hofmistr králowstwi Ceského, přítel náš zwláště milý, nás
snažně prosil, abychom ty žiwoty Mikuláše Bochowcowy a synůw jeho Zbyňka a
Štěpana na něho a na urozené pány, pana Jana a pana Wojtěcha z Pernšteina
syny jeho wlastni, prewedli; jakož k snažné žádosti a pro skuteéné prátelstwi téhoz
pána Wiléma z Pernšteina, nám i kostelu našemu Olomuckému činěné, tak sme
učinili, a w sumě swrchu dotéené Jezboïice se wsim jejich prislusenstwim na něho
a na urozené pany, pana Jana a pana Wojtécha z Pernsteina, syny jeho wlastni,
do jejich žiwotúw toho w držení sme uwedli, jakož zápis náš jim na to dany to
w sobě šíře a swětleji obsahuje a zawirá. A pončwadž pak dopuštěním pána boha
wsemohiuciho pan Wilém z Pernšteina a pan Wojtěch syn jeho s tohoto swěta
sešli sau, jejichž dušem pán bůh milostiw býti rač! prošeni sme od urozeného pána,
29*
