| [1] |
a Jednotau panskau w Čechách, r. 1468. 159
|
|---|
| [2] |
ných Ihářuow, kteřížto ku podobenstwí psa prašiwého, ježto na hnoji z kusa chleba
|
|---|
| [3] |
štěká, též oni dary ukojeni jsúce, opýřili sů sě, jako wlcie hltawi, krwe lidské
|
|---|
| [4] |
nasyceni nejsüce, swymi lzmi křesťanstwa proti nám popuzujíce, aby tudy mieru
|
|---|
| [5] |
swé nešlechetnosti naplnili.. Nebo zajisté známa jest ctnost, láska, pokora, striezli-
|
|---|
| [6] |
wost, dobrota najmilostiwčjšie matky cierkwe swaté obecné a biskupuow najwyš-
|
|---|
| [7] |
ších, známať jest také zajisté wšeliké múdrosti opatrnost, a owšemť pak tajné nenie
|
|---|
| [8] |
mnohé milosrdenstwie lékuow: nebo najwyssie witézstwi dojisténo bywá, kteréz bez
|
|---|
| [9] |
krwe prolitie jest. I kterak pak muož wěřeno býti, aby od studnice plné ctnosti,
|
|---|
| [10] |
tak krewni muZowé a jazyka lziwého wysli? Nenieť jistě jiné podoby, než że
|
|---|
| [11] |
mammona nešlechetnosti jich mysli přewrácené učinila jest i skutky: neb jímž wiece
|
|---|
| [12] |
ta neprawá člowěky nás protiwnika wiery swatć byti ohlażuji, tiem wiece hodni
|
|---|
| [13] |
pokoru zachowawajice, od milostiwé matky wiery Zádáme priwinuti byti. Kdez se
|
|---|
| [14] |
pak nam wina dáwá, Zebychom duchownie zbozie zapisowali, aékoliwék moc i
|
|---|
| [15] |
prawo, jakožto řádný král mazany a korunowany máme: wsak sme tiem kwapni
|
|---|
| [16] |
nebyli. Ale tyZ nadepsany Rudolfus, kteryZ sé i legatem stolice apoštolské býti
|
|---|
| [17] |
prawi, proti bohu, cti a sprawedlnosti, klástery, wsi i mésteéka po krälowstwi
|
|---|
| [18] |
Ceském swétskému panowáni poddáwati sé jest nestydél ; ježto té wěci: znamenitě
|
|---|
| [19] |
on zaëâtek jest chtél byti, práwa k tomu Zádného nemaje. Dotykä näs take, Ze-
|
|---|
| [20] |
bychom my mistra Jana Rokycana hlawu knězstwa učinili, jej za papeže měli, a
|
|---|
| [21] |
jeho přidržejíce se za kostel. Té potworné blazniwć najwsetećnójsie Iżi obecnie
|
|---|
| [22] |
swédomie jsü, że jestć za nasich mladych let skrze slawné paméti Sigmunda ciesaie
|
|---|
| [23] |
mistr Rokycana hlawa knézstwa wolen i ustawen jest. A kohot my za papeże a
|
|---|
| [24] |
co za kostel držíme, wěřímy, máme i wyznáwámy, nahoře psanie nase tu lez ha-
|
|---|
| [25] |
nebnů jima w hrdlo tlačí.
|
|---|
| [26] |
Item w druhém pak artikuli, kdeż nas prawita lstiwé žádati slyšenie skrze
|
|---|
| [27] |
bratra našeho najmilejšícho Polského krále u slawné stolice apoštolské , a že často-
|
|---|
| [28] |
krát slyšenie nám dáno jest, kterémuž nikdy sme státi netbali, a že zjewné po-
|
|---|
| [29] |
hnáni jsme skrze edikt obecni oc. K tomu tak prawime: Znämat jest pilnost nase
|
|---|
| [30] |
najjasnéjsiemu ciesafi Rimskému, znamat jest žádost a práce jasnému králi Pol-
|
|---|
| [31] |
skému i wšem kniežatóm swaté Říše, i jiným znamenitým králóm a kniežatóm
|
|---|
| [32] |
křesťanským naše žádost a pilná péče, skrze kteréž sme wždycky milosti hleděli
|
|---|
| [33] |
dosáhnüti u slawné stolice apoštolské, se wši pokorú toho hlediece; jakoż i dnes
|
|---|
| [34] |
hleděti nepřestáwámy, abychom k milostiwému slyšení a k našie newiny zprawení
|
|---|
| [35] |
milostiwé připuštění byli. Známať jsú také najduostojnéjsiemu kollegium kardinál-
|
|---|
| [36] |
skému naše častá poselstwie, naše pokorná psanie, kteráž najswětějšícmu pánu
|
|---|
| [37] |
1) K tomuto místu w rkp. Šternberském někdy Balbin wlastní rukau na kraji při-
|
|---|
| [38] |
psal slowa tato: »Ut apparuit in coenobio Teplensi,«
|
|---|
