a Jednotau panskau w Čechách, r. 1468. 159
ných Ihářuow, kteřížto ku podobenstwí psa prašiwého, ježto na hnoji z kusa chleba
štěká, též oni dary ukojeni jsúce, opýřili sů sě, jako wlcie hltawi, krwe lidské
nasyceni nejsüce, swymi lzmi křesťanstwa proti nám popuzujíce, aby tudy mieru
swé nešlechetnosti naplnili.. Nebo zajisté známa jest ctnost, láska, pokora, striezli-
wost, dobrota najmilostiwčjšie matky cierkwe swaté obecné a biskupuow najwyš-
ších, známať jest také zajisté wšeliké múdrosti opatrnost, a owšemť pak tajné nenie
mnohé milosrdenstwie lékuow: nebo najwyssie witézstwi dojisténo bywá, kteréz bez
krwe prolitie jest. I kterak pak muož wěřeno býti, aby od studnice plné ctnosti,
tak krewni muZowé a jazyka lziwého wysli? Nenieť jistě jiné podoby, než że
mammona nešlechetnosti jich mysli přewrácené učinila jest i skutky: neb jímž wiece
ta neprawá člowěky nás protiwnika wiery swatć byti ohlażuji, tiem wiece hodni
pokoru zachowawajice, od milostiwé matky wiery Zádáme priwinuti byti. Kdez se
pak nam wina dáwá, Zebychom duchownie zbozie zapisowali, aékoliwék moc i
prawo, jakožto řádný král mazany a korunowany máme: wsak sme tiem kwapni
nebyli. Ale tyZ nadepsany Rudolfus, kteryZ sé i legatem stolice apoštolské býti
prawi, proti bohu, cti a sprawedlnosti, klástery, wsi i mésteéka po krälowstwi
Ceském swétskému panowáni poddáwati sé jest nestydél ; ježto té wěci: znamenitě
on zaëâtek jest chtél byti, práwa k tomu Zádného nemaje. Dotykä näs take, Ze-
bychom my mistra Jana Rokycana hlawu knězstwa učinili, jej za papeže měli, a
jeho přidržejíce se za kostel. Té potworné blazniwć najwsetećnójsie Iżi obecnie
swédomie jsü, że jestć za nasich mladych let skrze slawné paméti Sigmunda ciesaie
mistr Rokycana hlawa knézstwa wolen i ustawen jest. A kohot my za papeże a
co za kostel držíme, wěřímy, máme i wyznáwámy, nahoře psanie nase tu lez ha-
nebnů jima w hrdlo tlačí.
Item w druhém pak artikuli, kdeż nas prawita lstiwé žádati slyšenie skrze
bratra našeho najmilejšícho Polského krále u slawné stolice apoštolské , a že často-
krát slyšenie nám dáno jest, kterémuž nikdy sme státi netbali, a že zjewné po-
hnáni jsme skrze edikt obecni oc. K tomu tak prawime: Znämat jest pilnost nase
najjasnéjsiemu ciesafi Rimskému, znamat jest žádost a práce jasnému králi Pol-
skému i wšem kniežatóm swaté Říše, i jiným znamenitým králóm a kniežatóm
křesťanským naše žádost a pilná péče, skrze kteréž sme wždycky milosti hleděli
dosáhnüti u slawné stolice apoštolské, se wši pokorú toho hlediece; jakoż i dnes
hleděti nepřestáwámy, abychom k milostiwému slyšení a k našie newiny zprawení
milostiwé připuštění byli. Známať jsú také najduostojnéjsiemu kollegium kardinál-
skému naše častá poselstwie, naše pokorná psanie, kteráž najswětějšícmu pánu
1) K tomuto místu w rkp. Šternberském někdy Balbin wlastní rukau na kraji při-
psal slowa tato: »Ut apparuit in coenobio Teplensi,«
