| [1] |
a jednotau panskau w Čechách, r. 1461. 149
|
|---|
| [2] |
jakož na krále křesťanského slušie. O tom také siteby psáti sluselo, ale nase
|
|---|
| [3] |
křesťanská řeč a prawá, kterůž ste od nás slyšeli, wieme že wám dobře w paměti
|
|---|
| [4] |
bude. Owsem buohda pewny ten úmysl majíce, té sě jednoty pro nizádny nätisk
|
|---|
| [5] |
nespůštěti, jako prawý a dobrý buohdá křesťan. Ale že náš najblahoslawenější
|
|---|
| [6] |
otec skrze kriwà obZalowánie a Istiwä znäsenie, owšem té wéci skutku prawdy
|
|---|
| [7] |
newěda, nemilost swů na nás jest obrátil, a již powést zlà a kriwá, kteráZ k usima
|
|---|
| [8] |
Swatosti přicházela, bojíme sě, že i w srdci zkořenila sě, tak již, že nehlediece
|
|---|
| [9] |
na žádné naše křesťanské a sprawedliwé podáwanie, nemilostiwě usiluje nás i naše
|
|---|
| [10] |
poddané zkaziti, jakož wám šíře swědomo jest; a ačkoli takowými příkrými wěcmi
|
|---|
| [11] |
Jeho Swatost ji£ od dàwné chwíle s nami wókol šla jest, tak že ledwa křehkost
|
|---|
| [12] |
télesná strpéti muoZ: wsak widy z tiché obyklosti a z ctnostné paměti hleděli sme
|
|---|
| [13] |
tu piisnost pókori nasi zlomiti, jenż pohiićchu aż do sie chwile nic jest platno
|
|---|
| [14] |
nebylo; alebrž znamenitě sme poznali, že pokora nase, kterüz sme wżdycky obykli
|
|---|
| [15] |
stolici apoštolské zachowáwati, wsie ukrutnosti cestu ukázala jest. I slusnét jest
|
|---|
| [16] |
wédeti bratru nasemu, że aż do sie chwile usilowali sme, jakoż najpilnéjie sme
|
|---|
| [17] |
mohli, newinu nasi zprawiti: wšak marná jest práce naše byla pred Swatosti Jeho,
|
|---|
| [18] |
neb owšem wždycky oslyšení sme se wšemi přátely našimi. Již široce rozuměti
|
|---|
| [19] |
muoż bratr máš i každý, že námi nie: nescházie wšecko učiniti, což sprawedliwě
|
|---|
| [20] |
učiniti máme. A poněwadž bratr náš milý nás prosí, nam radi i zda mu sè byti
|
|---|
| [21] |
užitečné takowé srownánie, kteréž od nás do sie chwile nemohlo jest piijato byli:
|
|---|
| [22] |
my také prosíme, i rádi jednánie pfieti chceme, aby pilnost swů před najswětějším
|
|---|
| [23] |
pánem naším učinil, zdaby Swatost Jeho wšecku nemilost odlože, i ráéil nàm dati
|
|---|
| [24] |
newiny nasie milostiwè zprawenie na miestě podobném, tu kdebychme osobů naší
|
|---|
| [25] |
bezelstně státi mohli. Ne abychom w která hádanie wjiti meli, ale aby Welebnost
|
|---|
| [26] |
Swatosti jeho poznala skutek prawdy, prawéli či kriwé wéci na Jeho Swatost znà-
|
|---|
| [27] |
seji. Pakli bratr nas mily jinymi dobrotiwymi prostredky'w tu wśc wkroćiti ráči,
|
|---|
| [28] |
i toho my wdééni budem, a rádi pracowati dopustime ; a skrze bratra našeho mi-
|
|---|
| [29] |
lého radèjsie přijietí i učiniti , nežli skrze koho jiného. A jestli pak żeby takowa
|
|---|
| [30] |
dobrota sě naleznůti nechtěla, ale opět žádáme, aby miesto südné slušně zpósobeno
|
|---|
| [31] |
bylo wedle křesťanského běhu, řádu a obyčeje, podlé appellacie našie, tu a na
|
|---|
| [32] |
těch miestech, ježtobychom my opět ubezpečení jsúce podlé potřebnosti té osobně
|
|---|
| [33] |
sé postawiti mohli bezelstnè.
|
|---|
| [34] |
Item k posledniemu kusu. Což sě nám zprotiwilych dotyce, takto prawime:
|
|---|
| [35] |
Aékoli jest wéc prewelikà a přetěžká nám učiniti, wšak my zwláštní bratrsků mi-
|
|---|
| [36] |
losti hnuti jsüce, a najéistsim srdcem wieru bratru nasemu piiloziwse, o tom ko-
|
|---|
| [37] |
nečně nepochybujíc, že on čest, užitek náš a koruny našie úplně a w celosti
|
|---|
| [38] |
miluje, jemu pánu wašemu a bratru našemu milému králi Polskému ke cti a
|
|---|
| [39] |
k bratrstwi, té prosby a rady a dobrého zdánie oslyšeti nemohüce, a chtiece aby
|
|---|
