a jednotau panskau w Čechách, r. 1461. 149
jakož na krále křesťanského slušie. O tom také siteby psáti sluselo, ale nase
křesťanská řeč a prawá, kterůž ste od nás slyšeli, wieme že wám dobře w paměti
bude. Owsem buohda pewny ten úmysl majíce, té sě jednoty pro nizádny nätisk
nespůštěti, jako prawý a dobrý buohdá křesťan. Ale že náš najblahoslawenější
otec skrze kriwà obZalowánie a Istiwä znäsenie, owšem té wéci skutku prawdy
newěda, nemilost swů na nás jest obrátil, a již powést zlà a kriwá, kteráZ k usima
Swatosti přicházela, bojíme sě, že i w srdci zkořenila sě, tak již, že nehlediece
na žádné naše křesťanské a sprawedliwé podáwanie, nemilostiwě usiluje nás i naše
poddané zkaziti, jakož wám šíře swědomo jest; a ačkoli takowými příkrými wěcmi
Jeho Swatost ji£ od dàwné chwíle s nami wókol šla jest, tak že ledwa křehkost
télesná strpéti muoZ: wsak widy z tiché obyklosti a z ctnostné paměti hleděli sme
tu piisnost pókori nasi zlomiti, jenż pohiićchu aż do sie chwile nic jest platno
nebylo; alebrž znamenitě sme poznali, že pokora nase, kterüz sme wżdycky obykli
stolici apoštolské zachowáwati, wsie ukrutnosti cestu ukázala jest. I slusnét jest
wédeti bratru nasemu, że aż do sie chwile usilowali sme, jakoż najpilnéjie sme
mohli, newinu nasi zprawiti: wšak marná jest práce naše byla pred Swatosti Jeho,
neb owšem wždycky oslyšení sme se wšemi přátely našimi. Již široce rozuměti
muoż bratr máš i každý, že námi nie: nescházie wšecko učiniti, což sprawedliwě
učiniti máme. A poněwadž bratr náš milý nás prosí, nam radi i zda mu sè byti
užitečné takowé srownánie, kteréž od nás do sie chwile nemohlo jest piijato byli:
my také prosíme, i rádi jednánie pfieti chceme, aby pilnost swů před najswětějším
pánem naším učinil, zdaby Swatost Jeho wšecku nemilost odlože, i ráéil nàm dati
newiny nasie milostiwè zprawenie na miestě podobném, tu kdebychme osobů naší
bezelstně státi mohli. Ne abychom w která hádanie wjiti meli, ale aby Welebnost
Swatosti jeho poznala skutek prawdy, prawéli či kriwé wéci na Jeho Swatost znà-
seji. Pakli bratr nas mily jinymi dobrotiwymi prostredky'w tu wśc wkroćiti ráči,
i toho my wdééni budem, a rádi pracowati dopustime ; a skrze bratra našeho mi-
lého radèjsie přijietí i učiniti , nežli skrze koho jiného. A jestli pak żeby takowa
dobrota sě naleznůti nechtěla, ale opět žádáme, aby miesto südné slušně zpósobeno
bylo wedle křesťanského běhu, řádu a obyčeje, podlé appellacie našie, tu a na
těch miestech, ježtobychom my opět ubezpečení jsúce podlé potřebnosti té osobně
sé postawiti mohli bezelstnè.
Item k posledniemu kusu. Což sě nám zprotiwilych dotyce, takto prawime:
Aékoli jest wéc prewelikà a přetěžká nám učiniti, wšak my zwláštní bratrsků mi-
losti hnuti jsüce, a najéistsim srdcem wieru bratru nasemu piiloziwse, o tom ko-
nečně nepochybujíc, že on čest, užitek náš a koruny našie úplně a w celosti
miluje, jemu pánu wašemu a bratru našemu milému králi Polskému ke cti a
k bratrstwi, té prosby a rady a dobrého zdánie oslyšeti nemohüce, a chtiece aby
