| [1] |
144 B. VII. Akta mezi krdlem Jirim
|
|---|
| [2] |
jest Jeho Milosti k této wálce radil, odpustiž mu pán buoh: než myť tú krwí winni
|
|---|
| [3] |
nejsme. A tiem jist buď bratře milý, ačť sě nám a kostelu našemu křiwda a škoda
|
|---|
| [4] |
stala weliká, přijdeliť k čemu, žeť nàmi ruoznice bohdá žádná nebude: ale to wěz,
|
|---|
| [5] |
žeť na nás nic nezáleží, neb jsme my pro Jeho Milost welmi we zlém domnění.
|
|---|
| [6] |
Dajž pán buoh, aby dobře bylo. Din w Olomuci, we étwrtek po S. Prokope, let
|
|---|
| [7] |
|
|---|
| [8] |
|
|---|
| [9] |
Pan Ctibor téhož biskupa, pokrewného swého, ještě tužší domluwau stíhá.
|
|---|
| [10] |
W Přerowě, 1461, 11 Jul. (Z rkp. Lobk.)
|
|---|
| [11] |
Duostojny oc. Odemne Stibora sc. Psaní twé, kteréž na list muoj odpisujes,
|
|---|
| [12] |
přečet, w něm sem srozuměl, žeť ne wšecko odemne příjemno jest, jakož sem i
|
|---|
| [13] |
prwé toho dotekl, že se snad z něčeho hněwati budeš. Již se w skutku nalezá.
|
|---|
| [14] |
Neb mne w nedostatečných smysléch nesmyslného nazýwáš, a na jiného než na se
|
|---|
| [15] |
chowati toho welis, a s twym statkem, ale ne se cti wáleti welis. Jat s twú ctí
|
|---|
| [16] |
newálém ani wáleti chci, jedné ty sám s ni newalej. W tomť já se znám, žeť
|
|---|
| [17] |
w rozumech malý jsem a w učení nedospčlý: ale diwné mi to, že ty, (jenž)
|
|---|
| [18] |
w učení a w múdrostech chceš dospčlý slůti, tak ostře kážeš hlúpost mú. Ježto
|
|---|
| [19] |
mi sě zdá, žeby pod někakým přikrytím měl mi kázeň dáti, abych tak na jawo swe
|
|---|
| [20] |
hlůposti do sebe newěděl, než něčeho můdřejšícho do sebe se domněl. Ale pone-
|
|---|
| [21] |
wadž mne sobě tak nesmyslného béreš, chci to k sobe piijieti prislowie, że »blazen
|
|---|
| [22] |
a dietě najspieš prawdu powie.« Snad sem něco prawdy napsal, a tiem sem za
|
|---|
| [23] |
nemůdrého položen; neb lidé najspies se o prawdu hnëwaji i jinÿch dotykaji. Kus
|
|---|
| [24] |
ten kterýž píšeš, že což činiš, žes k tomu prinucen welikym bezprawim; a druhý,
|
|---|
| [25] |
by tebe poslůcháno bylo, a ne Rokycana a někoho k tomu, žeby nikdy wlast naše
|
|---|
| [26] |
w Swé krwi se nekochala: ta oba kusy podobna jsta k sobě, protož na oba se
|
|---|
| [27] |
krátce odpowěd dáwá: By biskupa Wratislawského a biskupa Olomuückého, pana
|
|---|
| [28] |
Zdeňka ze Šternberka ajiných k tomu nebylo pomocníkuow wašich a nešlechetných
|
|---|
| [29] |
měst pozdwihnutie, nikdyby w zemi našie tak slawného pokoje zrušenie a takowých
|
|---|
| [30] |
bůřek nebylo, ani krwe lidské tolik prolito. Neb wieš knčže, že miesto twé
|
|---|
| [31] |
podlé najmilostiwějšícho krále pána našeho wždycky jest bylo, ale ne Rokycana, a
|
|---|
| [32] |
na tě podánie najprwé wsech rad a žádosti Králowy Milosti. Wy i ja i jini sme
|
|---|
| [33] |
slýchali, že Jeho Milosti napomínanie i prosba k tomu byla jest, abyšte při Jeho
|
|---|
| [34] |
Jasnosti stále stáli, radili i pomáhali k pokoji i k řádu, k jednotě slawného krá-
|
|---|
| [35] |
lowstwie Českého a koruny té; a tak šíře řeči byly sů, je2to je pamatowati muo-
|
|---|
| [36] |
Jes. Protoż toho ukratim. I tu sám rozuměti muožeš, jestli tu swáwuole, kdež se
|
|---|
| [37] |
žádá rady, pomoci, k řádu a k pokoji. | A což skrze J. Milost napraweno by býti
|
|---|
| [38] |
mělo k dobrému, w tom hotowy jsa dal se widy najiti, i we wsech nelibych pri-
|
|---|
