144 B. VII. Akta mezi krdlem Jirim
jest Jeho Milosti k této wálce radil, odpustiž mu pán buoh: než myť tú krwí winni
nejsme. A tiem jist buď bratře milý, ačť sě nám a kostelu našemu křiwda a škoda
stala weliká, přijdeliť k čemu, žeť nàmi ruoznice bohdá žádná nebude: ale to wěz,
žeť na nás nic nezáleží, neb jsme my pro Jeho Milost welmi we zlém domnění.
Dajž pán buoh, aby dobře bylo. Din w Olomuci, we étwrtek po S. Prokope, let
bożich oc. LXVII*.
34.
Pan Ctibor téhož biskupa, pokrewného swého, ještě tužší domluwau stíhá.
W Přerowě, 1461, 11 Jul. (Z rkp. Lobk.)
Duostojny oc. Odemne Stibora sc. Psaní twé, kteréž na list muoj odpisujes,
přečet, w něm sem srozuměl, žeť ne wšecko odemne příjemno jest, jakož sem i
prwé toho dotekl, že se snad z něčeho hněwati budeš. Již se w skutku nalezá.
Neb mne w nedostatečných smysléch nesmyslného nazýwáš, a na jiného než na se
chowati toho welis, a s twym statkem, ale ne se cti wáleti welis. Jat s twú ctí
newálém ani wáleti chci, jedné ty sám s ni newalej. W tomť já se znám, žeť
w rozumech malý jsem a w učení nedospčlý: ale diwné mi to, že ty, (jenž)
w učení a w múdrostech chceš dospčlý slůti, tak ostře kážeš hlúpost mú. Ježto
mi sě zdá, žeby pod někakým přikrytím měl mi kázeň dáti, abych tak na jawo swe
hlůposti do sebe newěděl, než něčeho můdřejšícho do sebe se domněl. Ale pone-
wadž mne sobě tak nesmyslného béreš, chci to k sobe piijieti prislowie, że »blazen
a dietě najspieš prawdu powie.« Snad sem něco prawdy napsal, a tiem sem za
nemůdrého položen; neb lidé najspies se o prawdu hnëwaji i jinÿch dotykaji. Kus
ten kterýž píšeš, že což činiš, žes k tomu prinucen welikym bezprawim; a druhý,
by tebe poslůcháno bylo, a ne Rokycana a někoho k tomu, žeby nikdy wlast naše
w Swé krwi se nekochala: ta oba kusy podobna jsta k sobě, protož na oba se
krátce odpowěd dáwá: By biskupa Wratislawského a biskupa Olomuückého, pana
Zdeňka ze Šternberka ajiných k tomu nebylo pomocníkuow wašich a nešlechetných
měst pozdwihnutie, nikdyby w zemi našie tak slawného pokoje zrušenie a takowých
bůřek nebylo, ani krwe lidské tolik prolito. Neb wieš knčže, že miesto twé
podlé najmilostiwějšícho krále pána našeho wždycky jest bylo, ale ne Rokycana, a
na tě podánie najprwé wsech rad a žádosti Králowy Milosti. Wy i ja i jini sme
slýchali, že Jeho Milosti napomínanie i prosba k tomu byla jest, abyšte při Jeho
Jasnosti stále stáli, radili i pomáhali k pokoji i k řádu, k jednotě slawného krá-
lowstwie Českého a koruny té; a tak šíře řeči byly sů, je2to je pamatowati muo-
Jes. Protoż toho ukratim. I tu sám rozuměti muožeš, jestli tu swáwuole, kdež se
žádá rady, pomoci, k řádu a k pokoji. | A což skrze J. Milost napraweno by býti
mělo k dobrému, w tom hotowy jsa dal se widy najiti, i we wsech nelibych pri-
