[1] |
418 B. 1X. Akta weřejná i sněmowní
|
---|
[2] |
z nich tiemto listem, tak Ze w nižádných éasiech potomnich od nás nemá ničehož
|
---|
[3] |
|
---|
[4] |
It. což hraduow, zámkuow anebo zboží od koruny České byli odtržení, o jich
|
---|
[5] |
zasé nawrácenie neb dobytí my chceme rádi státi o ně s jich radů a pomocí; neb
|
---|
[6] |
tomu dobie rozumime, cozbychom w tom dobrého uéinili, Zebychme tiem sami sobě
|
---|
[7] |
a koruně té mnoho dobrého rozmnožili nebo přispořili.
|
---|
[8] |
It. o wyzdwiženie anebo zasě nawrácenie hory Kutny chcmy wám rádi udě-
|
---|
[9] |
lati wedlé našeho moženie sami pro swé, koruny České a jiných zemí poctiwé, dobré
|
---|
[10] |
|
---|
[11] |
It. také nižádného zbozie, hraduow, mést ani krajin w Čechách ani jinde,
|
---|
[12] |
což k koruně České příslušie, po sestře nebo po dceři našie u wěnách nemámy
|
---|
[13] |
zapisowati ani jinak zawázat.
|
---|
[14] |
It. o osazenie zámkuow a úřaduow w Čechách, a cožby sě dotýkalo země
|
---|
[15] |
České, to mámy učiniti po radě pánuow a zeman, a wšak sobě zachowajíce přitom
|
---|
[16] |
swobody a moc králowskü, jakoz jsü jiní králowé Cesti, předkowé naši, měli a po-
|
---|
[17] |
żiwali wedle práw koruny České nebo téhož krälowstwie.
|
---|
[18] |
It. jakož žádají, aby země Rakůúská připojena byla králowstwie Českému, na
|
---|
[19] |
to jest odpowěd naše, když bohdá do Cech prijedem a korunu prijmem, že s piá-
|
---|
[20] |
tely swými nebo našimi o to sč potiežiece, chcem jim hodnú a slušnú odpowčd dáti
|
---|
[21] |
|
---|
[22] |
It. jakož prosí, abychom seděním naši králowskú stolici a dwuor w Čechách
|
---|
[23] |
mieti ráčili, to chceme také radi uéiniti: wsak byloliby nám kdy potrebie jinam
|
---|
[24] |
z země wen wyjeti, to abychom učiniti mohli, kdyžby sě a jakž často nám dobře
|
---|
[25] |
zdálo, ale s radů pánuow a zeman i s jich woli zemi opatfiece, a nizadnym jinym
|
---|
[26] |
nežli Čechy osaditi mámy.
|
---|
[27] |
lt. jestlizeby ktokoliwék z králowstwie Českého proti slawných pamětí jme-
|
---|
[28] |
nowanému ciesafowi Sigmundowi, našemu dědu, a králi Albrechtowi, otci našemu
|
---|
[29] |
milému, anebo proti nám co prowinil, w kterýkoli to čas buď až do dnešnieho dne,
|
---|
[30] |
že my to wšem wuobec i každému zwláště milostiwě a dobrotiwě odpůštieme, a ni-
|
---|
[31] |
žádnému z nich toho zlÿm zpominati ani zdwihati nemienice a nemämy.
|
---|
[32] |
It. jestližeby páni, rytieři, panoše a zemané nebo mèsta o swych práwiech,
|
---|
[33] |
řádiech neb swobodách nynie co pozapomenuli a obmeskali w tento zápis wložiti
|
---|
[34] |
a napsati, Ze my jim potom to chcem milostiwé naplniti.
|
---|
[35] |
A ty swrchupsané wéci wsecky slibili a fekli sme, slibujem a prawieme tak
|
---|
[36] |
naším krälowskÿm slowem moci listu tohoto jim stale, bez pierużenie wselikého,
|
---|
[37] |
wérné a prawe zdrżeti, takć je pri nich obhajowati, zachowati a obrańowati, a w to
|
---|
[38] |
jim zmatku izädného umietati nedopüstiece, s potwrzenim tohoto listu, jenż jest dan
|
---|