| [1] |
358 B. VIII. Zápisy Pražské
|
|---|
| [2] |
nemohů; a jiní lidé proti konšelským pečetem také nemohů swědčiti, a Ze mi kniehy
|
|---|
| [3] |
ostanú. K tomu synowci řekli takto: Poněwadž si nám wedle kseftnieho listu
|
|---|
| [4] |
penieze a oděnie wydala, nadějem se práwu a pánóm konšelóm, že jiné wěci, kteréž
|
|---|
| [5] |
jst w kšeftu psány, také pred sé pojdü. Na to wem otpowiedámy a w jmě božie
|
|---|
| [6] |
za práwo nalezujem: Tak jakož měštěnín wáš kúpil duom sobě, ženě swé a dědi-
|
|---|
| [7] |
com swym, a ten duom wlożen u waże móstskć kniehy, а м kněhách muž i žena
|
|---|
| [8] |
jst jmény jmenowáni, tehdy již polowice toho duomu té ženy byla jest, kteréžto
|
|---|
| [9] |
polowice muž její, nebo jeho nebyla, bez Zeniny wole nemohl nizadnému otkázati,
|
|---|
| [10] |
Ječby žena byla swój diel duomowý muži wzdala w zahájeném sůúdě, jakožto duo-
|
|---|
| [11] |
mowé a jiné nemowité wéci wzdáwány mají býti wedle práwa, a to sč nestalo:
|
|---|
| [12] |
protož polowice duomu podlé ženy jmá ostati; a druhá polowice jdi wedle muže
|
|---|
| [13] |
jejicho, měštěnína wašeho , rozkäzanie. Wročen ortel we étwrtek u vigilii swatého
|
|---|
| [14] |
Bartoloměje, léta narozenie syna bożieho MCCCCXTII.
|
|---|
| [15] |
Ab ista sententia orphani praescripti ulterius appellaverunt ad dominum regem;
|
|---|
| [16] |
quam ipse ulterius commisit domino Johanni subcamerario suo, et eandem prae-
|
|---|
| [17] |
tactus dominus subcamerarius de verbo ad verbum confirmavit et potenter corro-
|
|---|
| [18] |
boravit. Actum feria III post festum corporis Christi, anno domini MCCCCXVI.
|
|---|
| [19] |
|
|---|
| [20] |
Purkmistr a radda Nowého města Pražského propaustéji Prokopa z Rakownika z po-
|
|---|
| [21] |
rudenstwi nad sirotky a statkem Frany Olbramowic, a též poručenstwí přisuzují Jankowi
|
|---|
| [22] |
|
|---|
| [23] |
|
|---|
| [24] |
Quomodo Prokopius de Rakownik abjudicatus fuit a commissaria puerorum
|
|---|
| [25] |
et bonorum Franae Olbrami et postea cessit benivole de eadem.
|
|---|
| [26] |
My Bartoš Jičínský purgmistr, Ondiej Kancléfowic, Waclaw z Hrobku,
|
|---|
| [27] |
Mikuláš Chalupa, Mikulás Sliwensky, Martin od nize, Jan Litobor, Lekeš: Trubač,
|
|---|
| [28] |
Čeněk Patriarchowic a Śtśpan Zabity, konselé Nowého města Pražského, tiemto
|
|---|
| [29] |
mocným zápisem wyznáwáme a dáwámy na wčdomie každému, že když Frana
|
|---|
| [30] |
Olbramowic dobré paměti, měštěnín náš, swé poslednie dwoje rozkazanie, dwa
|
|---|
| [31] |
kšefty učinil, také poručníky dwa postawil, Janka bratra sweho wlastnieho nediel-
|
|---|
| [32] |
ného, měštěnína našeho, a Prokopa z Rakownika, měštěnína z starého města Praž-
|
|---|
| [33] |
ského. Ta dwa poručníky sě swadili, neb Janek chtěl, by prwni kżeft moc mel
|
|---|
| [34] |
a potwrzen byl, a Prokop žádal, by druhý kšeft mocen a potwrzen byl. Tak mezi
|
|---|
| [35] |
těmi poručníky jest práwo wyrčeno, že prwní kšeft má moc i práwo jmieti. S tiem
|
|---|
| [36] |
sé Prokop dále do Starého města na wyssie práwo otwolal, a staroméststi páni
|
|---|
| [37] |
potwrdili prwnicho kšeftu i moc jemu dali. A Prokop otpieraw toho prwnieho
|
|---|
| [38] |
kżeftu a proti němu sě otwolaw do Starého města, wšak wždy chtěl poručníkem
|
|---|
