358 B. VIII. Zápisy Pražské
nemohů; a jiní lidé proti konšelským pečetem také nemohů swědčiti, a Ze mi kniehy
ostanú. K tomu synowci řekli takto: Poněwadž si nám wedle kseftnieho listu
penieze a oděnie wydala, nadějem se práwu a pánóm konšelóm, že jiné wěci, kteréž
jst w kšeftu psány, také pred sé pojdü. Na to wem otpowiedámy a w jmě božie
za práwo nalezujem: Tak jakož měštěnín wáš kúpil duom sobě, ženě swé a dědi-
com swym, a ten duom wlożen u waże móstskć kniehy, а м kněhách muž i žena
jst jmény jmenowáni, tehdy již polowice toho duomu té ženy byla jest, kteréžto
polowice muž její, nebo jeho nebyla, bez Zeniny wole nemohl nizadnému otkázati,
Ječby žena byla swój diel duomowý muži wzdala w zahájeném sůúdě, jakožto duo-
mowé a jiné nemowité wéci wzdáwány mají býti wedle práwa, a to sč nestalo:
protož polowice duomu podlé ženy jmá ostati; a druhá polowice jdi wedle muže
jejicho, měštěnína wašeho , rozkäzanie. Wročen ortel we étwrtek u vigilii swatého
Bartoloměje, léta narozenie syna bożieho MCCCCXTII.
Ab ista sententia orphani praescripti ulterius appellaverunt ad dominum regem;
quam ipse ulterius commisit domino Johanni subcamerario suo, et eandem prae-
tactus dominus subcamerarius de verbo ad verbum confirmavit et potenter corro-
boravit. Actum feria III post festum corporis Christi, anno domini MCCCCXVI.
20.
Purkmistr a radda Nowého města Pražského propaustéji Prokopa z Rakownika z po-
rudenstwi nad sirotky a statkem Frany Olbramowic, a též poručenstwí přisuzují Jankowi
Olbramowic.
1414, 10 Jul.
Quomodo Prokopius de Rakownik abjudicatus fuit a commissaria puerorum
et bonorum Franae Olbrami et postea cessit benivole de eadem.
My Bartoš Jičínský purgmistr, Ondiej Kancléfowic, Waclaw z Hrobku,
Mikuláš Chalupa, Mikulás Sliwensky, Martin od nize, Jan Litobor, Lekeš: Trubač,
Čeněk Patriarchowic a Śtśpan Zabity, konselé Nowého města Pražského, tiemto
mocným zápisem wyznáwáme a dáwámy na wčdomie každému, že když Frana
Olbramowic dobré paměti, měštěnín náš, swé poslednie dwoje rozkazanie, dwa
kšefty učinil, také poručníky dwa postawil, Janka bratra sweho wlastnieho nediel-
ného, měštěnína našeho, a Prokopa z Rakownika, měštěnína z starého města Praž-
ského. Ta dwa poručníky sě swadili, neb Janek chtěl, by prwni kżeft moc mel
a potwrzen byl, a Prokop žádal, by druhý kšeft mocen a potwrzen byl. Tak mezi
těmi poručníky jest práwo wyrčeno, že prwní kšeft má moc i práwo jmieti. S tiem
sé Prokop dále do Starého města na wyssie práwo otwolal, a staroméststi páni
potwrdili prwnicho kšeftu i moc jemu dali. A Prokop otpieraw toho prwnieho
kżeftu a proti němu sě otwolaw do Starého města, wšak wždy chtěl poručníkem
