| [1] |
A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1449, 29
|
|---|
| [2] |
pane, žeť to jemu nepiislusie. A pakliby jemu syn muoj co winowat byl, neb
|
|---|
| [3] |
učinil co jemu, wšakť já jemu za syna swého nejsem powinen odpowiedati; neb
|
|---|
| [4] |
to wieš, přicteli milý, že syn otcowa břemene neponese, ani otec synowa. Pročež
|
|---|
| [5] |
tehda p. Krušina jal jest mana mého, a jakž mě zprawují, i umoril, a jà jemu sem
|
|---|
| [6] |
nic neučinil, a také mi jest na mana mého nic nežalowal, než jemu i jiným mym
|
|---|
| [7] |
manuom lehdiż sluZbu swü psal jest. A tak weda pane, Ze ne ja nad nim, ale
|
|---|
| [8] |
on nademnü swuoj pocátek jest ucinil, muoZe3 wédéti, Zes mi neslusnè odepřel a
|
|---|
| [9] |
odpierás proti n&mu pomoci, wmietaje mi w to syna mého běhy, s nimiž sem ja
|
|---|
| [10] |
nic neměl činiti. A dotyées pane, kterak sme sobě řekli, aby jeden bez druhého
|
|---|
| [11] |
rady nic neučinil эс. Pri tom rčení a slibu, kteréž: sme sobě učinili, wieš milý
|
|---|
| [12] |
přicteli, žeť sem já sám nebyl, ale bylot jest nás wiece pritom, ježtoť každý z nás
|
|---|
| [13] |
muoź byti upamatowin, alby se který chtól zapomenüti. A by pak pane tak se
|
|---|
| [14] |
stalo reenie a slib mezi nami, jakoż ty wypisujes: tehdyt sem ja p. Krusinowi nic
|
|---|
| [15] |
neučinil bez twé rady ani stwu radu; neż kdyż se jest mnó od niho stalo, tehdyt
|
|---|
| [16] |
sem rady a pomoci od tebe žádal, a takéť sem i tomu rčení a slibu dosti učinil,
|
|---|
| [17] |
kteréž ty wyznáwáš. Ale newiem milý piieteli, pro¢ sem od tebe podlé: našeho
|
|---|
| [18] |
rčenie a slibu dobře wáažného rady a pomoci nenalezl, jeżtobych já tobě toho,
|
|---|
| [19] |
milý přícteli, pro niżadni wče neučinil. Ale micsto rady a pomoci twć nalezl sem,
|
|---|
| [20] |
ze syna mého proti p. Krušinowi winna činíš, a synem mym mnó wychizies , ano
|
|---|
| [21] |
jest syna mého běh zwliślni, a muoj také zwlästni; a dalit jemu kto z čeho winu,
|
|---|
| [22] |
sámt za sé odpowed dá, ponowadź Jeta mi. Protoż mily prieteli, doufamt ja tobe,
|
|---|
| [23] |
że se prawe we reeni a w slibu pamatowali budeš, kteréžs mi učinil pode ctí a
|
|---|
| [24] |
wčěrů, atby nebylo potřebie nás jiným pamatowati, kteříž sů přitom byli, a s nami
|
|---|
| [25] |
w tom rčení jsü; a kdeZ mi se bezprawie déje neb dàloby se, bud od p. Kruiiny
|
|---|
| [26] |
nebo jinde, že mi pomuožeš, jsa powinen podlé réenie swého, aZe mi to rozumně
|
|---|
| [27] |
wědčii dáš, mámli se na to ubezpečiti. | Jinákť bych tebe milý prieteli z takowého
|
|---|
| [28] |
rčenic a slibu twého upomínati musil, nemoha toho nechati, Pane, odpisujes mi
|
|---|
| [29] |
také, že jiného nemieníš, než abychom krále přívozeného meli oc. Mienisli to
|
|---|
| [30] |
dietě, a máš jeho za přirozeného krále, milý prieteli, kam sme jeho w ty chwile
|
|---|
| [31] |
byli déli, kdyZ sme byli wolili jednosworné kneze Albrechta Baworského? a tys
|
|---|
| [32] |
milÿ ptieteli prwni hlas ktomu dal. A proés tehdy milý piieteli smlüwu Pelhii-
|
|---|
| [33] |
mowskü peéetí swü potwrdil, a swolil k tomu zápisu, kterýž swědčí, nebudeli nám
|
|---|
| [34] |
to dietě w roce wydáno, že jiného sobě krale woliti mame? W listu také mierném,
|
|---|
| [35] |
při němž pane také pečet twá jest, najde sé, kterak sé ty wéci zdwihuji zase,
|
|---|
| [36] |
co jest nebožtík král Římský, kněz Albrecht Rakůský, otec tohoto dietěte, škod-
|
|---|
| [37] |
ného w léto zemi byl zpôsobil, nebo komu co dal. A pii tech pii wsech wècech
|
|---|
| [38] |
pane Lwé swolenie jest. Proto2 mily piieteli, weda Ze mäs umtieti, pomysl na to
|
|---|
| [39] |
pro swé déti, kterakby jich odumiel, pii pánuli ¢ili bez pana lépe, a w pokojili
|
|---|
