A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1449, 29
pane, žeť to jemu nepiislusie. A pakliby jemu syn muoj co winowat byl, neb
učinil co jemu, wšakť já jemu za syna swého nejsem powinen odpowiedati; neb
to wieš, přicteli milý, že syn otcowa břemene neponese, ani otec synowa. Pročež
tehda p. Krušina jal jest mana mého, a jakž mě zprawují, i umoril, a jà jemu sem
nic neučinil, a také mi jest na mana mého nic nežalowal, než jemu i jiným mym
manuom lehdiż sluZbu swü psal jest. A tak weda pane, Ze ne ja nad nim, ale
on nademnü swuoj pocátek jest ucinil, muoZe3 wédéti, Zes mi neslusnè odepřel a
odpierás proti n&mu pomoci, wmietaje mi w to syna mého běhy, s nimiž sem ja
nic neměl činiti. A dotyées pane, kterak sme sobě řekli, aby jeden bez druhého
rady nic neučinil эс. Pri tom rčení a slibu, kteréž: sme sobě učinili, wieš milý
přicteli, žeť sem já sám nebyl, ale bylot jest nás wiece pritom, ježtoť každý z nás
muoź byti upamatowin, alby se který chtól zapomenüti. A by pak pane tak se
stalo reenie a slib mezi nami, jakoż ty wypisujes: tehdyt sem ja p. Krusinowi nic
neučinil bez twé rady ani stwu radu; neż kdyż se jest mnó od niho stalo, tehdyt
sem rady a pomoci od tebe žádal, a takéť sem i tomu rčení a slibu dosti učinil,
kteréž ty wyznáwáš. Ale newiem milý piieteli, pro¢ sem od tebe podlé: našeho
rčenie a slibu dobře wáažného rady a pomoci nenalezl, jeżtobych já tobě toho,
milý přícteli, pro niżadni wče neučinil. Ale micsto rady a pomoci twć nalezl sem,
ze syna mého proti p. Krušinowi winna činíš, a synem mym mnó wychizies , ano
jest syna mého běh zwliślni, a muoj také zwlästni; a dalit jemu kto z čeho winu,
sámt za sé odpowed dá, ponowadź Jeta mi. Protoż mily prieteli, doufamt ja tobe,
że se prawe we reeni a w slibu pamatowali budeš, kteréžs mi učinil pode ctí a
wčěrů, atby nebylo potřebie nás jiným pamatowati, kteříž sů přitom byli, a s nami
w tom rčení jsü; a kdeZ mi se bezprawie déje neb dàloby se, bud od p. Kruiiny
nebo jinde, že mi pomuožeš, jsa powinen podlé réenie swého, aZe mi to rozumně
wědčii dáš, mámli se na to ubezpečiti. | Jinákť bych tebe milý prieteli z takowého
rčenic a slibu twého upomínati musil, nemoha toho nechati, Pane, odpisujes mi
také, že jiného nemieníš, než abychom krále přívozeného meli oc. Mienisli to
dietě, a máš jeho za přirozeného krále, milý prieteli, kam sme jeho w ty chwile
byli déli, kdyZ sme byli wolili jednosworné kneze Albrechta Baworského? a tys
milÿ ptieteli prwni hlas ktomu dal. A proés tehdy milý piieteli smlüwu Pelhii-
mowskü peéetí swü potwrdil, a swolil k tomu zápisu, kterýž swědčí, nebudeli nám
to dietě w roce wydáno, že jiného sobě krale woliti mame? W listu také mierném,
při němž pane také pečet twá jest, najde sé, kterak sé ty wéci zdwihuji zase,
co jest nebožtík král Římský, kněz Albrecht Rakůský, otec tohoto dietěte, škod-
ného w léto zemi byl zpôsobil, nebo komu co dal. A pii tech pii wsech wècech
pane Lwé swolenie jest. Proto2 mily piieteli, weda Ze mäs umtieti, pomysl na to
pro swé déti, kterakby jich odumiel, pii pánuli ¢ili bez pana lépe, a w pokojili
