| [1] |
A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernštečna r. 1520. 139
|
|---|
| [2] |
ale jest příliš již chytrá. | A tak wsickni obyéejowé w tom králowstwi w jiny jsau
|
|---|
| [3] |
se způsob změnili, i při práwé a při těch auřadech; čímž chudé wdowy, chudí
|
|---|
| [4] |
sirotei, i jini wsiekni, méliby pod bázni státi a sprawedliwosti uZiwati, ale uZiwajit
|
|---|
| [5] |
toho, k auřadům, kdež co maji to wydaji, a jak, tomu ja nerozumim. A proto
|
|---|
| [6] |
k Zidné sprawedlnosti piijiti nemohau, ale ne wsickni. Kym to koliwek jde, seredna
|
|---|
| [7] |
a hanebna wec jde w tomto krilowstwi; kdeZ skrz takowau wec bliZe jest k skaze
|
|---|
| [8] |
než k čemu k jinému. Nebudelit boiské milosti, pomstit toho mily büh.
|
|---|
| [9] |
Pak milý pane kmotře! bych ja se měl již těmto nynějším obyčejům učiti,
|
|---|
| [10] |
jistě nebudu; než při swém pánu stojím, a stanu bohdá, pokudž mého hrdla i statku
|
|---|
| [11] |
stáwá. Jak se náš pán opatruje w tomto králowstwi, a to což jemu sprawedliwè
|
|---|
| [12] |
přísluší, nenechá toho pán bůh bez pomsty! Ex Prostějow, fer. II post Michaelis.
|
|---|
| [13] |
|
|---|
| [14] |
|
|---|
| [15] |
Panu Janowi Bornemissowi z Březenic, hrabi Prešpurskému: poraučí jemu mladšího syna
|
|---|
| [16] |
swého Jana, dwoticiho u kriale Ludwika I.
|
|---|
| [17] |
W Prostejowe, 1520, 4 Oct.
|
|---|
| [18] |
S. s. w. wysoce urozený pane, pane a příteli můj milý! WM" bych přál
|
|---|
| [19] |
zdrawi i wseho jiného. Zprawil mne Jan syn müj, že má na WM" dobrého přítele,
|
|---|
| [20] |
i mne také Ze piátelsky pripomináte: z toho jà WM" dékuji, a syny swé rád ktomu
|
|---|
| [21] |
chci wésti, aby Wäm wsim pratelstwim toho zasluhowali; a ja také, starý jsa, rád
|
|---|
| [22] |
pro WM' wiecko chci učiniti; w čemž byste mne jedné chtěli potřebowati, a (já)
|
|---|
| [23] |
|
|---|
| [24] |
Než za to prosim, budeteli lo znáti, že synowé moji uptimè a wèrnè pâna
|
|---|
| [25] |
swého se drží, a jemu slauží, swého pod tím nehledajíce, než dobrého pána swého:
|
|---|
| [26] |
račte při pánu jejich pánem a přítelem jejich býti. Pakli byšte jináče poznali, ani
|
|---|
| [27] |
se, aneb z nich ktery, tak nezachowaji: ba prosím, nerci abyšte se přimlauwati měli,
|
|---|
| [28] |
ale primlüwejte se k tomu, at jim toho neráčí trpěti, jestližeby co činili, ježto by
|
|---|
| [29] |
wèrni a poddani pánu swému činiti neměli.,
|
|---|
| [30] |
Milý pane a příteli! Pána našeho k tomu rač wésti, ať se žádného řečmi
|
|---|
| [31] |
nezprawuje ani trosly; neZ kdoZ mluwi co, aby toho skutkem dokazowal, coZ mluwi,
|
|---|
| [32] |
že jest tak. Neb jistě, zle se w Čechách děje, a bojím se toho, že ten, kdož zle
|
|---|
| [33] |
činí, že proto přítele při králi JM“ najde, tak dobře jako ten, kdož dobře činí.
|
|---|
| [34] |
Králit jest, neníť na tom dosti, že jest králem, nebudelit kralowati mocné, со?
|
|---|
| [35] |
JM“ králowstwi jest, JM“ jméno miti bude, a jiní budau činiti, coż budau chtiti.
|
|---|
| [36] |
Na nebožtíku králi měl jsem pána milostiwého, a dosti jsem s JM“ o to
|
|---|
| [37] |
hadrunküw miwal, aZ i do swád: ale prosté, prirozeni JM" nemohlo toho na sobé
|
|---|
| [38] |
18 *
|
|---|
