| [1] |
146 C. 1. Staré zápisy rodu Šternberského, 1415.
|
|---|
| [2] |
hiiwen grošów dobrých střicbrných, Pražského rázu a čísla Morawského, čtyry a
|
|---|
| [3] |
šedesáte grošów za kaZdü hiriwnu étüc, urozenej pani Perchté z Krawar, mej
|
|---|
| [4] |
swrchupsaného Petra ze Šternberka wlastniej manželce, a k jejie wérnym rukám
|
|---|
| [5] |
urozenym pánóm, panu Jindrichowi z Krawar odjinad z Plumlowa, bratru jejie
|
|---|
| [6] |
wlastniemu, panu Lackowi z Krawar, toho času hejtmanowi zemé Morawskej,
|
|---|
| [7] |
panu Petrowi z Krawai odjinad ze StraZnice, komorniku najwyssiemu Olomuckému;
|
|---|
| [8] |
w kterychito wennych pendz (sic) my wsichni, jistec i rukojmě , máme i slibu-
|
|---|
| [9] |
jem dobrú čistú wčrú, rukú naší společní nerozdielnů, jie paní Perchtě a jejie
|
|---|
| [10] |
wěrným rukám swrchupsanym, pét a sedmdesit hiiwen grosôw platu úročnieho
|
|---|
| [11] |
ukázati na swobodných a usedlých našich dědinách, od tohoto listu dání úplně
|
|---|
| [12] |
w roce pofád étüc, a to we dsky zemské wloZiti a wepsati w Praze, ku pra-
|
|---|
| [13] |
wému wénnému práwu, tak jakoZ zemé Morawská za práwo mi, a to bezewsech
|
|---|
| [14] |
zmatków. Paklibychom toho neučinili, tehda inhed bez meskánie, kteraż dwa
|
|---|
| [15] |
z nás rukojmí od našich wěřitelów swrchupsanych riapomanuta budem, mime
|
|---|
| [16] |
i slibujem wjeti a wléci, aneb miesto sebe každý panoši řádu rytieřského poslati
|
|---|
| [17] |
s jedniem pacholkem a se dwěma koňoma w prawé a w obyčejné leženie do
|
|---|
| [18] |
města Prostějowa, w dóm ctného hospodáře nám od nich ukázaného. A jestli že
|
|---|
| [19] |
by sie náma dwěma ležákoma udalo w tom ležení ležeti čtrnácte dní, od prwnieho
|
|---|
| [20] |
napomanutie pořád čtúc, a ty wčci swrchupsané ješče dokonány nebyly: tehda
|
|---|
| [21] |
inhed druhá dwa rukojmě, kteráž budem napomanuta od našich wěřitelów swrchu-
|
|---|
| [22] |
psanjch, máme také i slibujem wjeti a wléci w téz leZenie ku prwniema dwéma
|
|---|
| [23] |
lezákoma, s tolikéZ pacholky a koňmi, do téhož města a w tůž hospodu , timż
|
|---|
| [24] |
práwem a obyčejem, jako prwnie dwa ležali: a tak opčt až do poslední dwu ruko-
|
|---|
| [25] |
jmi. A přes to wždy z toho leženie nemáme i slibujem wšichni rukojmě s tolikéž
|
|---|
| [26] |
pacholky a se dwanácte koümi nikam newyjieZdéti ani wyniti tak dlüho, dokawad2-
|
|---|
| [27] |
bychom těch wšech wěcí, což swrchu psáno stojí, nedokonali a nesplnili úplně a
|
|---|
| [28] |
docela, bezewšeho zámatku, i se wšemi škodami, kteréžbyto naší wefitelé často-
|
|---|
| [29] |
psani pro nedokonänie a nesplněnie těch wěcí swrchupsaných kterak koliwek
|
|---|
| [30] |
wzali, jeZtoby to dobrym swëdomim ukäzati mohli, bez wérowánie a bez prisah.
|
|---|
| [31] |
A toho na lepsie swedomie naše pečeti wlastnie jsü k tomuto listu piiwóżeny
|
|---|
| [32] |
s nasi dobru woli. Jenż jest dźn na Sternberce, léta od narozenie syna božieho
|
|---|
| [33] |
tisíc čtyřista patnáctého, na sw. Jeronyma. (Pečeti geštč wisegj 4, tři gsau utr-
|
|---|
| [34] |
|
|---|
| [35] |
|
|---|
