| [1] |
128 A, II. Psanj pana Wiléma z Pernštečna r. 1520.
|
|---|
| [2] |
ale kdož by mne bez nich nechtěl nechati, jistě málo bych se o to staral. Pane
|
|---|
| [3] |
podkomośi mily ! sluší nám jistě na jinau cestu w této zemi mysliti, aby tato země
|
|---|
| [4] |
w jiném pořádu stála, a kdož statky máme, aby lotii jimi nezbohatèli. Jat jsem
|
|---|
| [5] |
w těch nesnázích z swé mladosti byl; ježto otci mému i nám jedné chalupy celé
|
|---|
| [6] |
nezůstalo. Dobré jest na to mysliti, aby se w tomto krälowstwi zase neubnowilo,
|
|---|
| [7] |
|
|---|
| [8] |
Jáť pán bůh zná newim o těch nesnázích, jaké jsau mezi těmi chlapy: wa-
|
|---|
| [9] |
šimi a swými: než pisi Ja o to Obešlikowi, i waše psaní jemu posílám. Neb kdož
|
|---|
| [10] |
chlapůw nemají, i nebudau mezi nimi o ně nesnáze: ale kdož je mají, musit wzdy
|
|---|
| [11] |
|
|---|
| [12] |
Jakoż mi pisete o toho Chudowlasa, bych jej ze stáwky propustil: i newim
|
|---|
| [13] |
mic, jaki jest to wóc; neż chci se na to wyptati, a budeli możne, chci jej rad
|
|---|
| [14] |
propustiti, jedné se na to wyptám. Než pošli já hned pro auředníka Bydžowského,
|
|---|
| [15] |
a což na nem se uptám o té wěci, i oznamim wám hned. Neb by se stawky
|
|---|
| [16] |
měly propauštěti, co lidé stawuji o swé sprawedlnosti, znite sami, Ze nenit spra-
|
|---|
| [17] |
wedliwć. Wsak co mi je do chlapa? jednéť budeli mi možné to učinili, dám
|
|---|
| [18] |
|
|---|
| [19] |
Což se toho Duchka z Bystřice dotýče, tak jakž jsem wám napsal, já jej
|
|---|
| [20] |
chci rád postawiti. Jistet jest on člowěk zachowaly w tom mésteéku; ale protot
|
|---|
| [21] |
já ho w niéemz nezastáwám, toho ani jiného: dnes dobry a zytra zlý. Ex Par-
|
|---|
| [22] |
dubic, sabbato post festum s. Jacobi. (Nr. 72.)
|
|---|
| [23] |
77.
|
|---|
| [24] |
|
|---|
| [25] |
S. s. w. u. p. příteli můj milý! Přál bych wám wšeho dobrého. Jakż na
|
|---|
| [26] |
swětě můž jedné rownáno býti mezi lidmi našimi, aby sprawedliwost každého, po-
|
|---|
| [27] |
kudž jest sprawedliw, zachowána byla každému: rád jsem tomu, ake wšemu swo-
|
|---|
| [28] |
luji, i to bud tak jak pisete. Nechž Běškowec s panem Martinem Boharynským to
|
|---|
| [29] |
slyší: mohauli srownati, nechžť srownají; pakli nemohau, i nechť práwo již to ro-
|
|---|
| [30] |
zeznä. Co je pak wám a mně па tom, oč my se tu máme starati? ostaň lotr
|
|---|
| [31] |
lotrem, a dobrý dobrým; neb mně na tom nic není. Pro wásť mi jest to wšecko
|
|---|
| [32] |
možné učiniti, což se mé osoby dotýče: než což se lidí dotýče, jedné abychom
|
|---|
| [33] |
lidem, ja swym a wy swym, w podezieni nebyli, neż aby to znali, pokudź jest
|
|---|
| [34] |
sprawedliwé, Ze my jim toho neujimame. Neb jistě wěřte mi toho, že na toho
|
|---|
| [35] |
lotra uzdrżite wyznani dwoje: zde krom Morawy, i o tu panew; ale proto múžli
|
|---|
| [36] |
to jak srownäno bÿti, jà ke wsemu swoluji.
|
|---|
| [37] |
А wám welmi děkuji, že se w tom tak k těm lotrům máte ; a jistě tim
|
|---|
| [38] |
sobě dobře uděláte u pána boha i zde w této zemi, i chudým lidem w tomto
|
|---|
| [39] |
|
|---|
