128 A, II. Psanj pana Wiléma z Pernštečna r. 1520.
ale kdož by mne bez nich nechtěl nechati, jistě málo bych se o to staral. Pane
podkomośi mily ! sluší nám jistě na jinau cestu w této zemi mysliti, aby tato země
w jiném pořádu stála, a kdož statky máme, aby lotii jimi nezbohatèli. Jat jsem
w těch nesnázích z swé mladosti byl; ježto otci mému i nám jedné chalupy celé
nezůstalo. Dobré jest na to mysliti, aby se w tomto krälowstwi zase neubnowilo,
a k témuž nepřišlo.
Jáť pán bůh zná newim o těch nesnázích, jaké jsau mezi těmi chlapy: wa-
šimi a swými: než pisi Ja o to Obešlikowi, i waše psaní jemu posílám. Neb kdož
chlapůw nemají, i nebudau mezi nimi o ně nesnáze: ale kdož je mají, musit wzdy
o ně miti nesnáze.
Jakoż mi pisete o toho Chudowlasa, bych jej ze stáwky propustil: i newim
mic, jaki jest to wóc; neż chci se na to wyptati, a budeli możne, chci jej rad
propustiti, jedné se na to wyptám. Než pošli já hned pro auředníka Bydžowského,
a což na nem se uptám o té wěci, i oznamim wám hned. Neb by se stawky
měly propauštěti, co lidé stawuji o swé sprawedlnosti, znite sami, Ze nenit spra-
wedliwć. Wsak co mi je do chlapa? jednéť budeli mi možné to učinili, dám
wám wčdčti.
Což se toho Duchka z Bystřice dotýče, tak jakž jsem wám napsal, já jej
chci rád postawiti. Jistet jest on člowěk zachowaly w tom mésteéku; ale protot
já ho w niéemz nezastáwám, toho ani jiného: dnes dobry a zytra zlý. Ex Par-
dubic, sabbato post festum s. Jacobi. (Nr. 72.)
77.
W Pardubicjch, 29 Jul.
S. s. w. u. p. příteli můj milý! Přál bych wám wšeho dobrého. Jakż na
swětě můž jedné rownáno býti mezi lidmi našimi, aby sprawedliwost každého, po-
kudž jest sprawedliw, zachowána byla každému: rád jsem tomu, ake wšemu swo-
luji, i to bud tak jak pisete. Nechž Běškowec s panem Martinem Boharynským to
slyší: mohauli srownati, nechžť srownají; pakli nemohau, i nechť práwo již to ro-
zeznä. Co je pak wám a mně па tom, oč my se tu máme starati? ostaň lotr
lotrem, a dobrý dobrým; neb mně na tom nic není. Pro wásť mi jest to wšecko
možné učiniti, což se mé osoby dotýče: než což se lidí dotýče, jedné abychom
lidem, ja swym a wy swym, w podezieni nebyli, neż aby to znali, pokudź jest
sprawedliwé, Ze my jim toho neujimame. Neb jistě wěřte mi toho, že na toho
lotra uzdrżite wyznani dwoje: zde krom Morawy, i o tu panew; ale proto múžli
to jak srownäno bÿti, jà ke wsemu swoluji.
А wám welmi děkuji, že se w tom tak k těm lotrům máte ; a jistě tim
sobě dobře uděláte u pána boha i zde w této zemi, i chudým lidem w tomto
