| [1] |
124 A. I. Psanj pana Wiléma z Pernsteina r. 1520.
|
|---|
| [2] |
při nynějších těchto spletcích, ježto pohiichu wice w neřádu w tomto králowstwi
|
|---|
| [3] |
wšickni Stawowé stojí, nežli w jakém řádu: na to radší myslte, abyste lidi w swor-
|
|---|
| [4] |
nost uwodili, nežli jedněch proti druhým popauzeli. Toho jest jistě třeba, ne-
|
|---|
| [5] |
chcemli šeredné w nějaké zahynutí přijíti; a w roztržení, a strach snad i jiným
|
|---|
| [6] |
národům poddání býti. Uchoweji nis toho milý pán bůh! Bycht wám dobrého
|
|---|
| [7] |
nepřál, mohlbych bez tohoto písma dobře býti. Ex Pardubic, fer. VIta die s. Mar-
|
|---|
| [8] |
garethae. 1520. (Nr. 65.)
|
|---|
| [9] |
|
|---|
| [10] |
Panu Krupému: aby propustil Tomáše, poddaného páně z Pardubic, gehožto w Lu-
|
|---|
| [11] |
čicjch byl uručil.
|
|---|
| [12] |
|
|---|
| [13] |
Pane Krupý, příteli milý! Poručil jsem byl Běškowci s tebau mluwiti
|
|---|
| [14] |
o člowěka, kteryż jest zde w Pardubicich osedly, kterýž měl pod tebau krunt
|
|---|
| [15] |
w Lučicích, a říkají mu Tomáš: i zapomnél s tebau mluwiti. Pak ten člowěk jest
|
|---|
| [16] |
krunt pod tebau osadil synem swým; i když tam přišel, chtě swé bráti, i jest
|
|---|
| [17] |
|
|---|
| [18] |
Pak milý pane Krupý! já tebe prosím, že tomu člowěku žádných zmatků
|
|---|
| [19] |
činiti nebudeš, aby on mohl wolně swé bráti. Neb jistě mi wèt, byť který ¢lowek
|
|---|
| [20] |
můj pod tě chtěl, a ty mne žádal, žeť rád každého propustím.
|
|---|
| [21] |
Pak aby wěděl, tento člowěk jest můj dědičný, ne propuštěný, i syn jeho,
|
|---|
| [22] |
kterymż jest krunt osadil tobě. Pak pon&wadi jest jím osadil krunt, já ho tobě
|
|---|
| [23] |
přeji, i každého, kterýž by pod tě chtěl, rádť propustím: jedné ať tento již zmatků
|
|---|
| [24] |
nemá. Prosím, Ze tak uëinis, aby on swé wolnë brâti mohl; neb pisit Ze je můj,
|
|---|
| [25] |
a tim jist bud, ze je mij; a to prokäzati mohu dostatečně. Odpowěd mi dej. Ex
|
|---|
| [26] |
Pardubic, fer. VIta ante Mariae Magdalenae. (Nr. 68.)
|
|---|
| [27] |
|
|---|
| [28] |
Sedmero psanj panu Burianowi Trčkowi z Lipy a Lipnice, podkomořjmu král. Če-
|
|---|
| [29] |
ského: o nesnáze mezi poddanými gegich, oněž s obau stran na p. Brtnickém
|
|---|
| [30] |
přestáno (srown. č. 53——55.)
|
|---|
| [31] |
|
|---|
| [32] |
S. s. w. u. p. a příteli můj milý! Teď wám posílám přípis, co mi pan
|
|---|
| [33] |
Brtnický píše. Pak ji se takowymi wócmi newim zprawiti. Neb s témi lidmi
|
|---|
| [34] |
mají moji lidé činiti, s Polnickými; než majíli s kterými jinými lidmi činiti: wašimi,
|
|---|
| [35] |
toho já newim, a toho swědom nejsem. I můžli to tak před se jíti, dejte mi wé-
|
|---|
| [36] |
děti: pakli nemůž, já tomu newim již co ićci.
|
|---|
| [37] |
|
|---|
