124 A. I. Psanj pana Wiléma z Pernsteina r. 1520.
při nynějších těchto spletcích, ježto pohiichu wice w neřádu w tomto králowstwi
wšickni Stawowé stojí, nežli w jakém řádu: na to radší myslte, abyste lidi w swor-
nost uwodili, nežli jedněch proti druhým popauzeli. Toho jest jistě třeba, ne-
chcemli šeredné w nějaké zahynutí přijíti; a w roztržení, a strach snad i jiným
národům poddání býti. Uchoweji nis toho milý pán bůh! Bycht wám dobrého
nepřál, mohlbych bez tohoto písma dobře býti. Ex Pardubic, fer. VIta die s. Mar-
garethae. 1520. (Nr. 65.)
70.
Panu Krupému: aby propustil Tomáše, poddaného páně z Pardubic, gehožto w Lu-
čicjch byl uručil.
W Pardubicjch, 20 Jul.
Pane Krupý, příteli milý! Poručil jsem byl Běškowci s tebau mluwiti
o člowěka, kteryż jest zde w Pardubicich osedly, kterýž měl pod tebau krunt
w Lučicích, a říkají mu Tomáš: i zapomnél s tebau mluwiti. Pak ten člowěk jest
krunt pod tebau osadil synem swým; i když tam přišel, chtě swé bráti, i jest
uručen.
Pak milý pane Krupý! já tebe prosím, že tomu člowěku žádných zmatků
činiti nebudeš, aby on mohl wolně swé bráti. Neb jistě mi wèt, byť který ¢lowek
můj pod tě chtěl, a ty mne žádal, žeť rád každého propustím.
Pak aby wěděl, tento člowěk jest můj dědičný, ne propuštěný, i syn jeho,
kterymż jest krunt osadil tobě. Pak pon&wadi jest jím osadil krunt, já ho tobě
přeji, i každého, kterýž by pod tě chtěl, rádť propustím: jedné ať tento již zmatků
nemá. Prosím, Ze tak uëinis, aby on swé wolnë brâti mohl; neb pisit Ze je můj,
a tim jist bud, ze je mij; a to prokäzati mohu dostatečně. Odpowěd mi dej. Ex
Pardubic, fer. VIta ante Mariae Magdalenae. (Nr. 68.)
71—11.
Sedmero psanj panu Burianowi Trčkowi z Lipy a Lipnice, podkomořjmu král. Če-
ského: o nesnáze mezi poddanými gegich, oněž s obau stran na p. Brtnickém
přestáno (srown. č. 53——55.)
W Pardubicjch, 15 Jul.
S. s. w. u. p. a příteli můj milý! Teď wám posílám přípis, co mi pan
Brtnický píše. Pak ji se takowymi wócmi newim zprawiti. Neb s témi lidmi
mají moji lidé činiti, s Polnickými; než majíli s kterými jinými lidmi činiti: wašimi,
toho já newim, a toho swědom nejsem. I můžli to tak před se jíti, dejte mi wé-
děti: pakli nemůž, já tomu newim již co ićci.
