| [1] |
114 A. II. Psanj pana Wiléma z Pernštečna r. 1520.
|
|---|
| [2] |
zprawuje, abyste sobě wolili dwa neb tri dobré lidi, a jmenowali je, a ti aby toho
|
|---|
| [3] |
ohlédali, a cozkoliwék najdau za sprawedliwé, že já toho chci rád pfitom nechati.
|
|---|
| [4] |
Píšete mi zase, abych já je jmenowal: i neumím já jich jmenowati, poné-
|
|---|
| [5] |
wadž sem toho na wás podal. Než jmenujte wy je, a mně žádný proti mysli není,
|
|---|
| [6] |
kohožkoliwěk jmenowati budete; a chci jich rád prositi, aby to slyšeli, a na tom
|
|---|
| [7] |
|
|---|
| [8] |
Pak já wás prosím, ať se tím neprodléwá, neb já na kratce w tom stati
|
|---|
| [9] |
nemohu. Neb sem já wám kázal člowčka propustiti, kterýž: jest sprawedliwě sta-
|
|---|
| [10] |
wen na tu wéc, a wyruciti se nechtěl: ale wy jste mi ólowéka nestawowali,
|
|---|
| [11] |
nei zawazowali slibem. W králowstwi Ceském já bych tau wěcí nerad hýbal; neb
|
|---|
| [12] |
mi ве у prawdé žádných nesnází s wámi nechce, než rád bych wšecko saused-
|
|---|
| [13] |
stwi s wámi zachowal. Neb to nejlépe lidem přísluší před pánem bohem i pred
|
|---|
| [14] |
lidmi, aby sprawedliwost swüj průchod měla.
|
|---|
| [15] |
Pak ještě wás prosím, ať ty wěci k konci bez prodléwání jdau, a takowých
|
|---|
| [16] |
wści ať se neděje: než jestliže co mezi auředníky powstane, ať dobří lidé toho ohlé-
|
|---|
| [17] |
dají, a lidé nebožátka ať w tom nehynau. Ja bych se chtěl rád tak w tom zacho-
|
|---|
| [18] |
wati: pakliby se co jiného od wás dálo, již by wám to bylo samému swědomo,
|
|---|
| [19] |
k čemuž bych byl přinucen, žebych musil to činiti.
|
|---|
| [20] |
Ale w prawdé prawim, z aumysla bych wám nerad žádného protiwenstwi
|
|---|
| [21] |
činil: než radši, mohllibych co dobrého, a wy mne potřebowali, a já znal to od
|
|---|
| [22] |
wás k sobě, žebyste to ode mne upřímně přijímali; radse bych se k dobrému wa-
|
|---|
| [23] |
3emu dal najiti, neżli co waseho zlého obmýšlel aumyslně.
|
|---|
| [24] |
Pak o ty prátely co máte se o né welmi starati? Wsak máte tu blízko
|
|---|
| [25] |
pana Brinického, waseho přítele prirozeného, chceteli toho woliti, at on k sobè
|
|---|
| [26] |
piijme kohozkoliwék chce, proti mně to nic neni. A pakli také chcete koho jiného
|
|---|
| [27] |
woliti sobě, proti mně to také nic neni; jedné mi jmenujte koho, at jim pisi, at
|
|---|
| [28] |
|
|---|
| [29] |
Také za toto wás prosím: o takowé wěci lehké, když se co stane, neuka-
|
|---|
| [30] |
zujte na syna; neb lidé také rozum mají, a wám to k žádné wčeci dobře neslauží.
|
|---|
| [31] |
Neb syna máte děkujíc pánu bohu podobného, a jistě dobrého wedlé zdání mého:
|
|---|
| [32] |
učtež jej jiným způsobům, než těm, abyste jej měli w nesnáze s lidmi uwoditi, jistě
|
|---|
| [33] |
mu dobře uděláte. Kýžť píši snad nepotřebně! Ale prawim w prawdé wérné proi,
|
|---|
| [34] |
neb bych mu zlého nepřál. | Ex Pardubic, feria IIda ante Viti, 1520. (Nr. 49.)
|
|---|
| [35] |
|
|---|
