114 A. II. Psanj pana Wiléma z Pernštečna r. 1520.
zprawuje, abyste sobě wolili dwa neb tri dobré lidi, a jmenowali je, a ti aby toho
ohlédali, a cozkoliwék najdau za sprawedliwé, že já toho chci rád pfitom nechati.
Píšete mi zase, abych já je jmenowal: i neumím já jich jmenowati, poné-
wadž sem toho na wás podal. Než jmenujte wy je, a mně žádný proti mysli není,
kohožkoliwěk jmenowati budete; a chci jich rád prositi, aby to slyšeli, a na tom
dosti míti, což najdau.
Pak já wás prosím, ať se tím neprodléwá, neb já na kratce w tom stati
nemohu. Neb sem já wám kázal člowčka propustiti, kterýž: jest sprawedliwě sta-
wen na tu wéc, a wyruciti se nechtěl: ale wy jste mi ólowéka nestawowali,
nei zawazowali slibem. W králowstwi Ceském já bych tau wěcí nerad hýbal; neb
mi ве у prawdé žádných nesnází s wámi nechce, než rád bych wšecko saused-
stwi s wámi zachowal. Neb to nejlépe lidem přísluší před pánem bohem i pred
lidmi, aby sprawedliwost swüj průchod měla.
Pak ještě wás prosím, ať ty wěci k konci bez prodléwání jdau, a takowých
wści ať se neděje: než jestliže co mezi auředníky powstane, ať dobří lidé toho ohlé-
dají, a lidé nebožátka ať w tom nehynau. Ja bych se chtěl rád tak w tom zacho-
wati: pakliby se co jiného od wás dálo, již by wám to bylo samému swědomo,
k čemuž bych byl přinucen, žebych musil to činiti.
Ale w prawdé prawim, z aumysla bych wám nerad žádného protiwenstwi
činil: než radši, mohllibych co dobrého, a wy mne potřebowali, a já znal to od
wás k sobě, žebyste to ode mne upřímně přijímali; radse bych se k dobrému wa-
3emu dal najiti, neżli co waseho zlého obmýšlel aumyslně.
Pak o ty prátely co máte se o né welmi starati? Wsak máte tu blízko
pana Brinického, waseho přítele prirozeného, chceteli toho woliti, at on k sobè
piijme kohozkoliwék chce, proti mně to nic neni. A pakli také chcete koho jiného
woliti sobě, proti mně to také nic neni; jedné mi jmenujte koho, at jim pisi, at
ta wěc k konci jde.
Také za toto wás prosím: o takowé wěci lehké, když se co stane, neuka-
zujte na syna; neb lidé také rozum mají, a wám to k žádné wčeci dobře neslauží.
Neb syna máte děkujíc pánu bohu podobného, a jistě dobrého wedlé zdání mého:
učtež jej jiným způsobům, než těm, abyste jej měli w nesnáze s lidmi uwoditi, jistě
mu dobře uděláte. Kýžť píši snad nepotřebně! Ale prawim w prawdé wérné proi,
neb bych mu zlého nepřál. | Ex Pardubic, feria IIda ante Viti, 1520. (Nr. 49.)
