Facsimile Lines

792

Page

[1]	102 A. IL. Psaw pana Wiléma z Pernštečna r. 1520.
[2]	w podezření dáti? poněwadž jsem já to panu purkrabowi psal, aby on se k němu
[3]	wedle auřadu swého zachowal, že jest to sprawedliwe,
[4]	Přitom mi píšete, by pro mne nebylo, žeby mu toho netrpěl, že tak prawi.
[5]	Rozważte to sami, poněwadž je panu purkrabí žalowal, pan purkrabí piše, že se
[6]	wedle auřadu swého chce zachowati; pak powažtež toho, jestli sprawedliwá řeč
[7]	jeho, či není. Než chceli on s ním jednati přátelsky a přátely aby sobě wolili, to
[8]	já auředníkům chci rozkázati, aby jej k tomu měli toho Flašara, aby tak učinil, a
[9]	dobrowolné mohauli se smluwiti, aby se smluwili; to já wám k wůli rád učiníme
[10]	Než Wiečkowiť bych já k wúli nic neučinil, neb mám toho příčiny hodné, čímž on
[11]	chtěl mé auředniky naříkati, že můž snad sám jinau wéci naréen byti. A bohdá na
[12]	mé auředníky nic neuwede, aby co činili, ježto by činiti neměli; než jak on sám
[13]	činí, on to má wčdčti. Zaluji wam, zle se mam na swé nohy: nemohu choditi,
[14]	i jinak nemám se dobře na swem zdrawi. A pak to mi jest tak jaksi obtiZno, Ze
[15]	mi jest můj synáček umřel. Ex Pardubic, feria VIta post festum inventionis s. crucis.
[16]	(Nro. 34.)
[17]	39.
[18]	Měšťanům Hradeckým: opět we přjčině swé nesnáze s nimi o meze (srown. č. 37.)
[19]	W Pardubicjch, 13 Mar.
[20]	S, s. w. maudří a opatrní páni Hradečtí, přátelé milí! Před časem nedáwno
[21]	sem wám psaní udělal, tak jakž jest při mně w prawdě. Pritom jsem wám dotekl,
[22]	poněwadž spolu statky máme, že jest potřebné, ačby jaké různice oč powstaly,
[23]	aby byli prostředkowé mezi námi, kdyžbychme sami oč trefiti nemohli, aby oni
[24]	to slyšíce rozwážili a rozeznali. A podal jsem toho na wás, abyste sami je sobě
[25]	jmenowali, ze jà pritom stanu, a jich žádati za též budu, do wůle naší obojích,
[26]	aby to pro nás udčlal.
[27]	Dali jste mi odpowčd, že prísahy máte, a že na jiné nemyslíte, než abyste
[28]	jim dosti činili. Jistě já také s přísahau i bez přísahy na jiné nemyslím, než abych
[29]	to činil od sebe k každému, což jest sprawedliwého. Ale we wsem swótś mezi
[30]	nejwětšími až do nejmenších přichází poblauzení; a protož psal sem to proto, po-
[31]	něwadž to znám, že jest mezi lidmi toho jedna a nejwětší potřeba, kteříž chti
[32]	spolu bez nesnází býti. I poněwadž wim se nezdálo k tomu pristaupiti, jà také
[33]	mohu dobře bez toho býti.
[34]	Jakož jsau některé wěci jednali, pan Přibek, pak Zaječický a pan Kunata,
[35]	a Běškowec služebník můj také při tom byl, o wěci Pawla Nejedlého syna s wámi,
[36]	jakož toho pamět jest, jak jest zjednáno.
[37]	Ale milí páni: Hradečtí, psaní, kteréž sem wám udělal, jistě bych s wámi
[38]	rád w tom stál i trwal, jedné aby mi příčiny zaumyslné dáwány nebyly.
[39]

Text view • Facsimile