102 A. IL. Psaw pana Wiléma z Pernštečna r. 1520.
w podezření dáti? poněwadž jsem já to panu purkrabowi psal, aby on se k němu
wedle auřadu swého zachowal, že jest to sprawedliwe,
Přitom mi píšete, by pro mne nebylo, žeby mu toho netrpěl, že tak prawi.
Rozważte to sami, poněwadž je panu purkrabí žalowal, pan purkrabí piše, že se
wedle auřadu swého chce zachowati; pak powažtež toho, jestli sprawedliwá řeč
jeho, či není. Než chceli on s ním jednati přátelsky a přátely aby sobě wolili, to
já auředníkům chci rozkázati, aby jej k tomu měli toho Flašara, aby tak učinil, a
dobrowolné mohauli se smluwiti, aby se smluwili; to já wám k wůli rád učiníme
Než Wiečkowiť bych já k wúli nic neučinil, neb mám toho příčiny hodné, čímž on
chtěl mé auředniky naříkati, že můž snad sám jinau wéci naréen byti. A bohdá na
mé auředníky nic neuwede, aby co činili, ježto by činiti neměli; než jak on sám
činí, on to má wčdčti. Zaluji wam, zle se mam na swé nohy: nemohu choditi,
i jinak nemám se dobře na swem zdrawi. A pak to mi jest tak jaksi obtiZno, Ze
mi jest můj synáček umřel. Ex Pardubic, feria VIta post festum inventionis s. crucis.
(Nro. 34.)
39.
Měšťanům Hradeckým: opět we přjčině swé nesnáze s nimi o meze (srown. č. 37.)
W Pardubicjch, 13 Mar.
S, s. w. maudří a opatrní páni Hradečtí, přátelé milí! Před časem nedáwno
sem wám psaní udělal, tak jakž jest při mně w prawdě. Pritom jsem wám dotekl,
poněwadž spolu statky máme, že jest potřebné, ačby jaké různice oč powstaly,
aby byli prostředkowé mezi námi, kdyžbychme sami oč trefiti nemohli, aby oni
to slyšíce rozwážili a rozeznali. A podal jsem toho na wás, abyste sami je sobě
jmenowali, ze jà pritom stanu, a jich žádati za též budu, do wůle naší obojích,
aby to pro nás udčlal.
Dali jste mi odpowčd, že prísahy máte, a že na jiné nemyslíte, než abyste
jim dosti činili. Jistě já také s přísahau i bez přísahy na jiné nemyslím, než abych
to činil od sebe k každému, což jest sprawedliwého. Ale we wsem swótś mezi
nejwětšími až do nejmenších přichází poblauzení; a protož psal sem to proto, po-
něwadž to znám, že jest mezi lidmi toho jedna a nejwětší potřeba, kteříž chti
spolu bez nesnází býti. I poněwadž wim se nezdálo k tomu pristaupiti, jà také
mohu dobře bez toho býti.
Jakož jsau některé wěci jednali, pan Přibek, pak Zaječický a pan Kunata,
a Běškowec služebník můj také při tom byl, o wěci Pawla Nejedlého syna s wámi,
jakož toho pamět jest, jak jest zjednáno.
Ale milí páni: Hradečtí, psaní, kteréž sem wám udělal, jistě bych s wámi
rád w tom stál i trwal, jedné aby mi příčiny zaumyslné dáwány nebyly.
