[1] |
A. II. Psanj pana Wilima z Pernstcina r. 1520. 101
|
---|
[2] |
|
---|
[3] |
PP. Baworowi a Litoborskému: że gim raditi neumj, kterakby w pijéiné dosazenj
|
---|
[4] |
p. Tunkle na aufad minemeistrskj chowati se méli; téZ o Petrowi Wieckowi,
|
---|
[5] |
|
---|
[6] |
|
---|
[7] |
Pane Bawoie a pane Litoborsky, prátelé moji mili! Přál bych wám zdrawi
|
---|
[8] |
i wseho jiného dobrého wërnè. Panu Zdeńkowi Trčkowi jsem já powěděl tato
|
---|
[9] |
slowa, čemuž já rozumím; a wyrozuměl jsem na Krumlowě, když je se to zkazilo,
|
---|
[10] |
že jsem já s knězem Karlem o to nic jednati nechtél, ani wás k tomu obsilati,
|
---|
[11] |
jakoz sem wám pane Bawore knéze Karlüw list poslal i odpowéd swau. Pak toho
|
---|
[12] |
já se obáwám, zwlásté pri téchto spletcich, a proto že biskup s knčzem Karlem
|
---|
[13] |
o to zwlástni poselstwi učinili jsau k zemskému saudu, i wübec mluwili, aby on
|
---|
[14] |
daní králowského užil: i bojím se, žeby saudce krále neočekáwali, ani toho což
|
---|
[15] |
král má učiniti zemi aby učinil, a Zeby oni od té chwile w auřad jej uwedli.
|
---|
[16] |
Ale když poženete, wedlé mého zdání, žeby toho učiniti nemohli, lečby ta
|
---|
[17] |
wěc konec wzala pro poctiwost wšech.
|
---|
[18] |
Pak jakož mi píšete, abych wám radil, mnoholi jich ma pohnati, jistét bych
|
---|
[19] |
wšecko udělal rád možné wám k wili jako komu, ale beru to na swau wiru, Ze
|
---|
[20] |
tomu nerozumim. A zdá mi se ne jednau ale desetkrat i stokrat wice, pane Ba-
|
---|
[21] |
wofe, wy tomu rozumite, a pan Litoborsky pak nad to, neb jest s tím mnoho wů-
|
---|
[22] |
|
---|
[23] |
Než swé zdáni, jestlizeby ¢emu nedorozumiwalo se od was, poslati o to a
|
---|
[24] |
wyrozuméti tomu na aurednicich zemskych ina jinych, a zwlásté na mistru Janowi
|
---|
[25] |
Paskowi. Páni Hradeétí mohau jemu psáti o to, a wy také podlé toho, a to pře-
|
---|
[26] |
zwédeti. А Чт se budete uméti zprawiti, jak máte to pied se wziti. Ale jistét
|
---|
[27] |
to pan Litoborsky wi tak dobie jako kdo.
|
---|
[28] |
Kdež mi také píšete, o toho pana Petra Wiečka, přítele swého, wěřte mi,
|
---|
[29] |
nerci abych wám toho k wali nemel učiniti, ale by to mé wlastní bylo, a wy
|
---|
[30] |
chtěli abych to dal wám kterému, tak bych učinil. Ale abyste wěděli, jaká jest
|
---|
[31] |
to wěc, ač já toho Flašara neznám, ani wim kdo jest, aneb co jest, než že pode
|
---|
[32] |
mnau má, ze mne zprawuji auiednici. Pak pan Lew ten mi píše list o toho ji-
|
---|
[33] |
stého Wiečka, kterak on je panu Lwowi žalowal na toho Flašara, kterak mu jest
|
---|
[34] |
se uwázal pod řádem w statek jeho, aby mu ho zase postaupil, a pakliby nepo-
|
---|
[35] |
staupil, ze on se k tomu Flašarowi zachowati chtěl podlé auradu swého. Dal jsem
|
---|
[36] |
mu odpowěd, že to proti mně nic není, a panu purkrabí to dobře sluší, aby tak
|
---|
[37] |
učinil, nerci jemu, ale každému. Poslal jsem k tomu Flašarowi i to psaní páně
|
---|
[38] |
purkrabowo; powěděl tak, že jest to jeho dedictwi, a že on to we dskách má. Pak
|
---|
[39] |
kterak bych já měl mimo Wiečkowu žalobu to k sobě přijímati, lečbych se chtěl
|
---|