| [1] |
C. II. Zdpisy knjżat Minsterberskjch w Oleśnici r. 1487. 315
|
|---|
| [2] |
sme ucinili a mocí tohoto listu Ginime smliwu celu a dokonali z bratrské wuole
|
|---|
| [3] |
a làsky s oswiecenym knieZelem a pánem, panem Hynkem knieżetem Minster-
|
|---|
| [4] |
berskym, hrabi Kladskym oc. bratrem nasim milým takowúůto: že jakož Láska Jeho
|
|---|
| [5] |
zámek náš dědičný Rataje drží, na kterémž zámku urozený Bernart z Wictum má
|
|---|
| [6] |
zapisu dwa tisice zlatých uherských: i kdyžbychom my koli témuž Bernartowi
|
|---|
| [7] |
nebo ‘dèdicôm jeho tu summu jmenowanů dali, anebo dostatečně ujistili, a on již
|
|---|
| [8] |
tůž summu, ta dwa tisíce zlatých uherských, w swé moci měl ujistene: mä a po-
|
|---|
| [9] |
winen bude nám nebo dědicóm našim, neb těm ktožby to naše práwo jměli, zám-
|
|---|
| [10] |
ku Rataj postüpiti bez zmatku wšelikého. A paklibychom téhož zámku tak brzce
|
|---|
| [11] |
prodati nemohli, tehdy proto wždy máme wtom státi, a J. Lásky k žádnému práwu
|
|---|
| [12] |
ani k súdóm nepohánčti. A téZ nadepsaného Bernarta z Wictum nemáme po-
|
|---|
| [13] |
háněti k žádnému súdu a práwu z toho, že jest on zámek Rataje drZal a poziwal,
|
|---|
| [14] |
ani z jiného což se Rataj dotýče; aniž komu práwa swého dáwati, ani zapisowati,
|
|---|
| [15] |
lečby se též Jeho Láska jako my tiemto listem zawäzal. Paklibychom proti tomu
|
|---|
| [16] |
z nepaměti anebo z čehokoli jiného co učinili, to nemá žádné moci jmieti. Też
|
|---|
| [17] |
také J. Láska nám powinen jest a bude w též smlůwě státi, kdyZbychom my koli
|
|---|
| [18] |
týž zámek prodali a nadepsanému Bernartowi anebo dědicóm jeho summu swrchu-
|
|---|
| [19] |
psanů dwa tisíce zlatých uherských dali; jakož kdyžbychom již zámek prodadúc
|
|---|
| [20] |
zaň penieze wzali, najprwé jemu z těch peněz summu jeho nadepsanů dáti máme
|
|---|
| [21] |
a powinni budem: tehdy má a powinen bude i hned nám nebo dědicóm našim,
|
|---|
| [22] |
nebo těm ktožby to naše práwo měl anebo měli, zámku Rataj postůpiti bez zmatku
|
|---|
| [23] |
a odporu i prodlenie wšelikého. A což se swrškuow dotýče, k kterýmž swrchu-
|
|---|
| [24] |
psany Bernart sprawedlnost má: ty má i bude mieti sobé wolné odwezti, kdezby
|
|---|
| [25] |
se jemu zdálo. I také ten plod, kterýž má we dwů rybníčků, aby mohl swo-
|
|---|
| [26] |
bodně spustiti a slowiti i odwezti bez překážky wšeliké ; a také aby sobě šafranu
|
|---|
| [27] |
čtyři záhony wyryl, a miesto ostatku šafranu máme jemu dáti troje hony dědiny
|
|---|
| [28] |
zdélí a zšíří wřesem a březinů porostlů (sec), ležící u černého bláta, kdeżby týž
|
|---|
| [29] |
Bernart sobě rybník dělati chtěl. Pakliby jemu méně k témuž rybníku potřebie
|
|---|
| [30] |
bylo nežli trojích honuow, tehdy tak jemu dáwáme cožby potřebie bylo; než tro-
|
|---|
| [31] |
jich honuow zděli a zšíři wiece jemu nedáwáme. Na potwrzenie i budücie pamét
|
|---|
| [32] |
toho pečeť naši wčtší dali sme a kázali priwčsiti R tomuto listu dobrowolné, jenż
|
|---|
| [33] |
jest dán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyrstého osmdesátého sedmého,
|
|---|
| [34] |
ten ponděli před sw. Valentinem. (Pečeť wisutá neporušená).
|
|---|
