792

C. II. Zdpisy knjżat Minsterberskjch w Oleśnici r. 1487. 315

sme ucinili a mocí tohoto listu Ginime smliwu celu a dokonali z bratrské wuole a làsky s oswiecenym knieZelem a pánem, panem Hynkem knieżetem Minster- berskym, hrabi Kladskym oc. bratrem nasim milým takowúůto: že jakož Láska Jeho zámek náš dědičný Rataje drží, na kterémž zámku urozený Bernart z Wictum má zapisu dwa tisice zlatých uherských: i kdyžbychom my koli témuž Bernartowi nebo ‘dèdicôm jeho tu summu jmenowanů dali, anebo dostatečně ujistili, a on již tůž summu, ta dwa tisíce zlatých uherských, w swé moci měl ujistene: mä a po- winen bude nám nebo dědicóm našim, neb těm ktožby to naše práwo jměli, zám- ku Rataj postüpiti bez zmatku wšelikého. A paklibychom téhož zámku tak brzce prodati nemohli, tehdy proto wždy máme wtom státi, a J. Lásky k žádnému práwu ani k súdóm nepohánčti. A téZ nadepsaného Bernarta z Wictum nemáme po- háněti k žádnému súdu a práwu z toho, že jest on zámek Rataje drZal a poziwal, ani z jiného což se Rataj dotýče; aniž komu práwa swého dáwati, ani zapisowati, lečby se též Jeho Láska jako my tiemto listem zawäzal. Paklibychom proti tomu z nepaměti anebo z čehokoli jiného co učinili, to nemá žádné moci jmieti. Też také J. Láska nám powinen jest a bude w též smlůwě státi, kdyZbychom my koli týž zámek prodali a nadepsanému Bernartowi anebo dědicóm jeho summu swrchu- psanů dwa tisíce zlatých uherských dali; jakož kdyžbychom již zámek prodadúc zaň penieze wzali, najprwé jemu z těch peněz summu jeho nadepsanů dáti máme a powinni budem: tehdy má a powinen bude i hned nám nebo dědicóm našim, nebo těm ktožby to naše práwo měl anebo měli, zámku Rataj postůpiti bez zmatku a odporu i prodlenie wšelikého. A což se swrškuow dotýče, k kterýmž swrchu- psany Bernart sprawedlnost má: ty má i bude mieti sobé wolné odwezti, kdezby se jemu zdálo. I také ten plod, kterýž má we dwů rybníčků, aby mohl swo- bodně spustiti a slowiti i odwezti bez překážky wšeliké ; a také aby sobě šafranu čtyři záhony wyryl, a miesto ostatku šafranu máme jemu dáti troje hony dědiny zdélí a zšíří wřesem a březinů porostlů (sec), ležící u černého bláta, kdeżby týž Bernart sobě rybník dělati chtěl. Pakliby jemu méně k témuž rybníku potřebie bylo nežli trojích honuow, tehdy tak jemu dáwáme cožby potřebie bylo; než tro- jich honuow zděli a zšíři wiece jemu nedáwáme. Na potwrzenie i budücie pamét toho pečeť naši wčtší dali sme a kázali priwčsiti R tomuto listu dobrowolné, jenż jest dán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyrstého osmdesátého sedmého, ten ponděli před sw. Valentinem. (Pečeť wisutá neporušená).