Facsimile Lines

354

Page

[1]	220
[2]	starcem ani dítětem lítosti nemající, poctivosti, statku, i životu ukrutně
[3]	& vra£edIné násilf Ginfef .. . * (266—267).
[4]	Druhé vydání 1625 (12°, str. 310, un. 54 E 428) jest kratší;
[5]	obsahuje až do str. 226 kázání (pobožnosť) na dva týdny, jako vy-
[6]	dání 1., od str. 227—301 pak (rozdílně od vyd. 1618) „veršíčky sva-
[7]	tých proseb a díkův činění, kteříž před užíváním pokrmův a nápojův,
[8]	i po užívání jich, zpíváni býti mohau.“ Jest tu uveden vždy začátek
[9]	„veršíčků“ sg odkazem k příslušnému místu v kancionalu. Na str. 302
[10]	až 310 jest „Přídavek duchovních písniček“ (o půl noci, kdykoliv
[11]	v noci, na úsvitě, atd.)
[12]	Postilla Konečného jest určena pro dům, zvláště pro
[13]	hospodáře.
[14]	Hospodář má čeládku doma duchovně vzdělávati, má se s ní
[15]	modliti, poucovati ji ve vécech víry a čítati jí z písma sv. Aby se
[16]	tato povinnost usnadnila, vydal Konečný „Domovního kazatele.“ Spis
[17]	jeho není postillou ve vlastním slova smyslu, jak jsme již
[18]	pravili, nýbrž jest spíše sbírkou modliteb, písní a nábožen-
[19]	ských poučení.
[20]	Nastała doba gpronásledováné knih nekatolických.
[21]	Mezi knihami náboženskými pátráno bylo po nekatolických biblích,
[22]	kázáních, postillách, modlitbách, kancionalech, atd. Příslušníci jiné
[23]	víry než katolické byli vypovídáni ze země. Mnozí vypovědění spiso-
[24]	vatelé hájili však i za hranicemi své vlasti dále horlivě své víry a vy-
[25]	dávali v cizině spisy, čímž Vznikla celá literatura exulantskd.
[26]	Tak na př. evangelický kněz Viktorin Vrbenský (Verbenius), jenž
[27]	spisem svým „Konfessí česká — pravá augšpurská“ snažil se dokázati,
[28]	že konfesse česká, o kterou se r. 1575 evangelíci čeští snesli s Bra-
[29]	třími, úplně se shoduje s vyznáním augsburským, zemřel jako exulant
[30]	v Žitavě r. 1630. Vydal postillu na evangelia nedělné (ve 4%.
[31]	[Jg. 217, Jir. IT, 337 (Klíč II, 143)). (Není ani v mus., ani v un. knihovně.)
[32]	Veliké oblibě se těšila u českých exulantů postilla
[33]	Dra Egidia Hunnia, professora wittenberské akademie, která
[34]	vyšla v Pirn6 r. 1628 (fol) přičiněním M. Krištofa Megandra
[35]	a jiných pomocníkův. V Jg. Hist. klade se (na str. 216) 1. vy-
[36]	dání této postilly omylem k r. 1588. Že ji Megander s některými
[37]	pomocníky přeložil, vysvítá z „Obrany proti ohlášení starších kněží
[38]	bratrských“, vydané v Pirně r. 1636 od M, Sam. Martinia, jenž
[39]	nazývá v ní (na str. 438) Megandra mužem „vzácné paměti.“ (Jir. IT,
[40]	16, 20.) Titul její dle Jungmanna jest: „Postilla aneb

Text view • Facsimile