220
starcem ani dítětem lítosti nemající, poctivosti, statku, i životu ukrutně
& vra£edIné násilf Ginfef .. . * (266—267).
Druhé vydání 1625 (12°, str. 310, un. 54 E 428) jest kratší;
obsahuje až do str. 226 kázání (pobožnosť) na dva týdny, jako vy-
dání 1., od str. 227—301 pak (rozdílně od vyd. 1618) „veršíčky sva-
tých proseb a díkův činění, kteříž před užíváním pokrmův a nápojův,
i po užívání jich, zpíváni býti mohau.“ Jest tu uveden vždy začátek
„veršíčků“ sg odkazem k příslušnému místu v kancionalu. Na str. 302
až 310 jest „Přídavek duchovních písniček“ (o půl noci, kdykoliv
v noci, na úsvitě, atd.)
Postilla Konečného jest určena pro dům, zvláště pro
hospodáře.
Hospodář má čeládku doma duchovně vzdělávati, má se s ní
modliti, poucovati ji ve vécech víry a čítati jí z písma sv. Aby se
tato povinnost usnadnila, vydal Konečný „Domovního kazatele.“ Spis
jeho není postillou ve vlastním slova smyslu, jak jsme již
pravili, nýbrž jest spíše sbírkou modliteb, písní a nábožen-
ských poučení.
Nastała doba gpronásledováné knih nekatolických.
Mezi knihami náboženskými pátráno bylo po nekatolických biblích,
kázáních, postillách, modlitbách, kancionalech, atd. Příslušníci jiné
víry než katolické byli vypovídáni ze země. Mnozí vypovědění spiso-
vatelé hájili však i za hranicemi své vlasti dále horlivě své víry a vy-
dávali v cizině spisy, čímž Vznikla celá literatura exulantskd.
Tak na př. evangelický kněz Viktorin Vrbenský (Verbenius), jenž
spisem svým „Konfessí česká — pravá augšpurská“ snažil se dokázati,
že konfesse česká, o kterou se r. 1575 evangelíci čeští snesli s Bra-
třími, úplně se shoduje s vyznáním augsburským, zemřel jako exulant
v Žitavě r. 1630. Vydal postillu na evangelia nedělné (ve 4%.
[Jg. 217, Jir. IT, 337 (Klíč II, 143)). (Není ani v mus., ani v un. knihovně.)
Veliké oblibě se těšila u českých exulantů postilla
Dra Egidia Hunnia, professora wittenberské akademie, která
vyšla v Pirn6 r. 1628 (fol) přičiněním M. Krištofa Megandra
a jiných pomocníkův. V Jg. Hist. klade se (na str. 216) 1. vy-
dání této postilly omylem k r. 1588. Že ji Megander s některými
pomocníky přeložil, vysvítá z „Obrany proti ohlášení starších kněží
bratrských“, vydané v Pirně r. 1636 od M, Sam. Martinia, jenž
nazývá v ní (na str. 438) Megandra mužem „vzácné paměti.“ (Jir. IT,
16, 20.) Titul její dle Jungmanna jest: „Postilla aneb
