| [1] |
|
|---|
| [2] |
protivníků krve Kristovy, „neměl by žádný z lidu obecního ani
|
|---|
| [3] |
chleba Páně poZívati" . . . atd. (I 282).
|
|---|
| [4] |
Zajimavo jest, że u Dikasta neshledáváme pověrečného smýšlení
|
|---|
| [5] |
o konci světa, které jsme poznali z jinych postill. Znamení na
|
|---|
| [6] |
nebi („zatmění slunce, měsíce, kométy, a zapálení s plápoláním
|
|---|
| [7] |
nebes, chasmata a j.“) mají své přirozené příčiny; bývala a dosud
|
|---|
| [8] |
bývají. (I 13). Není jisto, kdy bude konec světa. „Ireneus mól
|
|---|
| [9] |
takové domnění: Jakož v 6 dnech Bih dokonal všecka díla
|
|---|
| [10] |
stvoření: a sedmého dne odpočinu!: tak po šesti tisících letech
|
|---|
| [11] |
svět že skoná. Jiní měli toto domnění: Jakož od počátku světa prošlo
|
|---|
| [12] |
let 1656 do potopy světa, tolik že projde let od narození Krista Pána
|
|---|
| [13] |
až do saudu. Někteří z let věku Páně, kterýchž mezi lidmi zde na
|
|---|
| [14] |
zemi bydlel tfidceti tri, domnéní brali, Ze tridceti tii jubileové t. léta
|
|---|
| [15] |
milostivá do skončení světa přeběhnau; to by též učinilo 1656. Jiní
|
|---|
| [16] |
počítali, jak dlauho politia, obec židovská stála; stála pak 1582 léta,
|
|---|
| [17] |
tak dlauho od narození Páně svět že státi bude. Ale Pán Kristus ta
|
|---|
| [18] |
příliš pečlivá, nedím všetečná domnění světle zamítá, když
|
|---|
| [19] |
praví, že ani Syn Člověka o dni a o hodině toho saudu neví.“ (I 14).
|
|---|
| [20] |
2. díl Dikustovy postilly vyšel též r. 1612 a jest věnován různým
|
|---|
| [21] |
českým pánům („pánům a patronům mým laskavým“). V obšírné
|
|---|
| [22] |
předmluvě dedikační zmiňuje se Dikast o evangeliu Krista
|
|---|
| [23] |
Pána, které dosud jest mocnou zbraní „proti odpůrcům, kacfrüm
|
|---|
| [24] |
a falešníkům“; v něm jest obsažena vůle Boží. Aby také prostý lid
|
|---|
| [25] |
byl veden k moudrosti božské, jsou vybrány řeči některé ze čtyř
|
|---|
| [26] |
evangelistů pro čtení na neděle a svátky, které jsou summou
|
|---|
| [27] |
učení Pána Krista. „Až do času Bédy presbytera, kterýž za císaře
|
|---|
| [28] |
Justiniana toho jména II. živ byl, a umřel léta Páně 726, celá pořád
|
|---|
| [29] |
Písma svatá v shromáždéních svatých se čítala a vykládala.“ Kdo to
|
|---|
| [30] |
změnil, není prý známo. „Někteří pravi, że Isvaldus Albinus Flakkus,
|
|---|
| [31] |
Engliš, učedlník anebo posluchač Bédy a Karla velikého preceptor,
|
|---|
| [32] |
z nového Zákona ty řeči svaté k nedélím k rozkazu císaře, aby v ne-
|
|---|
| [33] |
deli byly čteny a vykládány, vybral. Jiní to sčítají na Pavla Warne-
|
|---|
| [34] |
frida, Lonkobarda, historika . . . * At byla príéina té věci jakákoliv,
|
|---|
| [35] |
jeví se v tom sice císařova horlivost „na oko chvalitebné, ale Skoda
|
|---|
| [36] |
církvi veliká. Nebo lid prostý se domnívá, že žádných více evangelium
|
|---|
| [37] |
není než ty řeči, které se čítají, ješto čtyři evangelistové dosti veliké
|
|---|
| [38] |
knihy Evangelium, S. Matauš, S. Marek, S. Lukáš, S. Jan sepsali.. .*
|
|---|
| [39] |
Příčiny pak, pro které Bůb chtěl, aby jeho nebeské učení bylo čítáno
|
|---|
| [40] |
a rozšiřováno, „sau hlavní čtyři, jakž je v jedné své pranostyce
|
|---|
| [41] |
dobré a hodné paměti M. Petr Kodycyllus z Tulechova etc. (jehoź
|
|---|
