207
protivníků krve Kristovy, „neměl by žádný z lidu obecního ani
chleba Páně poZívati" . . . atd. (I 282).
Zajimavo jest, że u Dikasta neshledáváme pověrečného smýšlení
o konci světa, které jsme poznali z jinych postill. Znamení na
nebi („zatmění slunce, měsíce, kométy, a zapálení s plápoláním
nebes, chasmata a j.“) mají své přirozené příčiny; bývala a dosud
bývají. (I 13). Není jisto, kdy bude konec světa. „Ireneus mól
takové domnění: Jakož v 6 dnech Bih dokonal všecka díla
stvoření: a sedmého dne odpočinu!: tak po šesti tisících letech
svět že skoná. Jiní měli toto domnění: Jakož od počátku světa prošlo
let 1656 do potopy světa, tolik že projde let od narození Krista Pána
až do saudu. Někteří z let věku Páně, kterýchž mezi lidmi zde na
zemi bydlel tfidceti tri, domnéní brali, Ze tridceti tii jubileové t. léta
milostivá do skončení světa přeběhnau; to by též učinilo 1656. Jiní
počítali, jak dlauho politia, obec židovská stála; stála pak 1582 léta,
tak dlauho od narození Páně svět že státi bude. Ale Pán Kristus ta
příliš pečlivá, nedím všetečná domnění světle zamítá, když
praví, že ani Syn Člověka o dni a o hodině toho saudu neví.“ (I 14).
2. díl Dikustovy postilly vyšel též r. 1612 a jest věnován různým
českým pánům („pánům a patronům mým laskavým“). V obšírné
předmluvě dedikační zmiňuje se Dikast o evangeliu Krista
Pána, které dosud jest mocnou zbraní „proti odpůrcům, kacfrüm
a falešníkům“; v něm jest obsažena vůle Boží. Aby také prostý lid
byl veden k moudrosti božské, jsou vybrány řeči některé ze čtyř
evangelistů pro čtení na neděle a svátky, které jsou summou
učení Pána Krista. „Až do času Bédy presbytera, kterýž za císaře
Justiniana toho jména II. živ byl, a umřel léta Páně 726, celá pořád
Písma svatá v shromáždéních svatých se čítala a vykládala.“ Kdo to
změnil, není prý známo. „Někteří pravi, że Isvaldus Albinus Flakkus,
Engliš, učedlník anebo posluchač Bédy a Karla velikého preceptor,
z nového Zákona ty řeči svaté k nedélím k rozkazu císaře, aby v ne-
deli byly čteny a vykládány, vybral. Jiní to sčítají na Pavla Warne-
frida, Lonkobarda, historika . . . * At byla príéina té věci jakákoliv,
jeví se v tom sice císařova horlivost „na oko chvalitebné, ale Skoda
církvi veliká. Nebo lid prostý se domnívá, že žádných více evangelium
není než ty řeči, které se čítají, ješto čtyři evangelistové dosti veliké
knihy Evangelium, S. Matauš, S. Marek, S. Lukáš, S. Jan sepsali.. .*
Příčiny pak, pro které Bůb chtěl, aby jeho nebeské učení bylo čítáno
a rozšiřováno, „sau hlavní čtyři, jakž je v jedné své pranostyce
dobré a hodné paměti M. Petr Kodycyllus z Tulechova etc. (jehoź
