EN | ES |

Facsimile Lines

354


< Page >

[1]
205

[2]
poslali, ale tělo na šibenici pověsili. Vydařil se u prostřed toho hroz-
[3]
ného protivenství a tyranství krvavého jeden, kterýž tělo toho pána z šibe-
[4]
nice sňal ana místě poctivém pochoval. (1311, narážka na totéž I 459.)
[5]
Vkládá často různá podobenství, t. j. přirovnání, na .:
[6]
Jako veliký Alexander jsa tázán, kterak tak brzo v krátkém času
[7]
téměř všecken svět sobě podmanil, odpovédél: ,neobmeskávaje a ne-
[8]
odkládaje, ale rychlosti užívaje: Ďábel tak ustavičnými osidly mnohé
[9]
jímá. (I 214). Preceptor vyšetřuje vtipu a prospěchu svých učedl-
[10]
níkúv, aby všech na všecko se vyptával. Tak Bůh s námi nakládá.
[11]
Nezaufejme tedy sobě jsauce v pokušení . . . 1^ (L219——220) Zajfmavo
[12]
jest, že kazatel vkládá do své postilly i zmínku o dvou paměti-
[13]
hodných událostech současných, které se přihodily právě
[14]
v dobu, kdy psal příslušná kázání. Na konec kázání na neděli
[15]
před novým létem (kázání o životě a smrti svatého Simeona) zmiňuje
[16]
se o smrti císaře Rudolfa II.: Když jsem probu tohoto kázání
[17]
četl, oznámeno mi, že Jeho milost Císařská Rudolf toho jména 2.
[18]
život svůj mezi 6. a 7. hodinau na pül Orloji v Pánu svaté dokonal.
[19]
Bože, buď nám vÉechném milostiv a pfidej let k letüm krále našeho
[20]
a nám pokoj dej, Amen.
[21]
Vicenà Jani Caesar lugente Rudolphus.
[22]
occidit: Ó vivat rex valeatque pius.
[23]
[M. Geor: Caro: à Carlsp:]." (I 87).

[24]
A na konec kázání na Bílou sobotu jest zmínka o smrti M.
[25]
Martina Nauméfického z Nauméftic a o $kole Zatecké:
[26]
Když jsem toto kázání psal, dáno mi jest znáti, Ze v noci po sedmé
[27]
hodině na pátek po svatém Valentinu, 17. dne měsíce února pobožně,
[28]
tiše a svatě život svůj v Pánu dokonal urozený a vysoce učený Pan
[29]
Mistr Martin Bachacius Nauméticky z Nauméiic, Akademie Praiské
[30]
Rector, a kolleje krále Vácslava, jinák císařské, probošt, někdy prae-
[31]
ceptor můj v slavné škole města Ziatče. Ta škola po akademii Pražské
[32]
může slauti matka oddaných ku pobožnosti a liternímu umění. Nebo
[33]
slavné paměti M. Jakuba Strabona Klatovského, když z Akademie
[34]
Wittemberské přišel, krmila, ho i za správce svého při Akademii
[35]
Pražské obdržela. Potom i tohoto mistra Martina, když z Wittem-
[36]
berka šlakem poražený přišel, chovala, ho za kustoše dítek, a potom
[37]
za sukcentora přijala, i také za druhého svého správce při též Aka-
[38]
demii Pražské vyžádala, Pán Bůh rač tu školu i obec, kteréž sem
[39]
mnoho dlužen, do skonání světa opatrovati a požehnati, a dobrodincům
[40]
podlé duše i těla zde časně a potom věčně odplatiti,; Amen.

[41]
14*


Text viewFacsimile