354

205

poslali, ale tělo na šibenici pověsili. Vydařil se u prostřed toho hroz- ného protivenství a tyranství krvavého jeden, kterýž tělo toho pána z šibe- nice sňal ana místě poctivém pochoval.“ (1311, narážka na totéž I 459.) — Vkládá často různá „podobenství“, t. j. přirovnání, na př.: „Jako veliký Alexander jsa tázán, kterak tak brzo v krátkém času téměř všecken svět sobě podmanil, odpovédél: ,neobmeskávaje a ne- odkládaje, ale rychlosti užívaje“: Ďábel tak ustavičnými osidly mnohé jímá.“ (I 214). „Preceptor vyšetřuje vtipu a prospěchu svých učedl- níkúv, aby všech na všecko se vyptával. Tak Bůh s námi nakládá. Nezaufejme tedy sobě jsauce v pokušení . . . 1^ (L219——220) Zajfmavo jest, že kazatel vkládá do své postilly i zmínku o dvou paměti- hodných událostech současných, které se přihodily právě v dobu, kdy psal příslušná kázání. Na konec kázání „na neděli před novým létem“ (kázání o životě a smrti svatého Simeona) zmiňuje se o smrti císaře Rudolfa II.: „Když jsem probu tohoto kázání četl, oznámeno mi, že Jeho milost Císařská Rudolf toho jména 2. život svůj mezi 6. a 7. hodinau na pül Orloji v Pánu svaté dokonal. Bože, buď nám vÉechném milostiv a pfidej let k letüm krále našeho a nám pokoj dej, Amen. Vicenà Jani Caesar lugente Rudolphus. occidit: Ó vivat rex valeatque pius. [M. Geor: Caro: à Carlsp:]." (I 87).

A na konec kázání na Bílou sobotu jest zmínka o smrti M. Martina Nauméfického z Nauméftic a o $kole Zatecké: „Když jsem toto kázání psal, dáno mi jest znáti, Ze v noci po sedmé hodině na pátek po svatém Valentinu, 17. dne měsíce února pobožně, tiše a svatě život svůj v Pánu dokonal urozený a vysoce učený Pan Mistr Martin Bachacius Nauméticky z Nauméiic, Akademie Praiské Rector, a kolleje krále Vácslava, jinák císařské, probošt, někdy prae- ceptor můj v slavné škole města Ziatče. Ta škola po akademii Pražské může slauti matka oddaných ku pobožnosti a liternímu umění. Nebo slavné paměti M. Jakuba Strabona Klatovského, když z Akademie Wittemberské přišel, krmila, až ho i za správce svého při Akademii Pražské obdržela. Potom i tohoto mistra Martina, když z Wittem- berka šlakem poražený přišel, chovala, až ho za kustoše dítek, a potom za sukcentora přijala, i také za druhého svého správce při též Aka- demii Pražské vyžádala, Pán Bůh rač tu školu i obec, kteréž sem já mnoho dlužen, do skonání světa opatrovati a požehnati, a dobrodincům podlé duše i těla zde časně a potom věčně odplatiti,; Amen.

14*