EN | ES |

Facsimile Lines

354


< Page >

[1]
IL

[2]
Hus, Jakoubek, Chelčický, Rokycana.

[3]
Ideje Marsigliovy a Occamovy ozvaly se znovu
[4]
zuniversity oxfordské. Tam teprve probudil se zřejmý, revo-
[5]
luční odpor proti panující církvi. Vyvolal jej doctor in theologia
[6]
eminentissimus in diebus illis*, Ja» Wiclif (1324—1384), muž života
[7]
asketicky přísného, jenZ zavrhuje ütvar církve 14. století
[8]
srovnávaje ji s püvodní svatou církví apoštolskou.
[9]
Církev dle něho jest souhrn lidí předurčených k spasení;
[10]
kdo není předurčen k spasení, není pravý křesťan a bude zatracen,
[11]
třebas. byl papežem. Nikdo neví o tomto svém předurčení, a proto
[12]
není třeba prostředníků milosti Boží na zemi, protože
[13]
tito sani nevědí, k čemu jsou předurčení. Vlastní církev jest
[14]
tedy neviditelná, v nebesích, a jediný znak jejích příslušníků
[15]
zde na zemi jest vzorný život Hlavou její jest Kristus. Proti
[16]
této pravé církvi jest viditelná, zkažená církev. Hlavou její
[17]
jest Antikrist. Příčinou zkázy jest kněžstvo samo, starajíc
[18]
se o statky světské, nikoliv o statky duchovní. Wiclif uznává
[19]
jen svátost křtu, oltářní a manželství, ostatní zavrhuje,
[20]
ze svátků pak uznává ony, jež připomínají Spasitele:
[21]
vánoce, velikonoce, letnice, ostatní prý jsou výmyslem lidským. Za
[22]
hlavní prostředek k nápravě člověka pokládá kázání, modlitbu
[23]
Páně aapoštolské symbolum. Obecnou tehdy naukuo trans-
[24]
substanciaci zavrhuje jako kacířskou; podle něho chléb
[25]
a víno zůstávají chlebem a vínem; v nich Kristus jest přítomen sku-
[26]
tečně sice, ne však podstatou svou tělesnou, která dlí v nebesích.
[27]
Mniši zdvihli proti Wielifovi pro tuto nauku největší odpor. Wiclif
[28]
ostre s nimi polemisuje nazyvaje je svatokupci, odpirci probouzejfciho
[29]
se ducha evangelického, zhoubci národa a země, přední řadou vojův


Text viewFacsimile