[1] |
|
---|
[2] |
hrâti, budû tu tancovati, a pak budau tu mèe svaté slaużiti! A bóda
|
---|
[3] |
bude, nastojte! Shledajíť, žeť toho těžce bude mstíti milý Buoh. Ješto
|
---|
[4] |
kdež kosteluov nemají, a sa by zvláštní místo měli jako kapli, aby
|
---|
[5] |
tu slaużeno bylo, ale v jistbach neb jinde |? — není tu vážnost! I ovšem
|
---|
[6] |
z příčiny hodné mohl by i v jistbě slaužiti i jinde, ale tak to není
|
---|
[7] |
|
---|
[8] |
Mnozí z panstva vychováni byvše ve víře kalich, odstupují
|
---|
[9] |
později od víry zděděné a pro tučné úřady a čestné titule za-
|
---|
[10] |
pírají víru svých otcův: „Každý by se měl . . . postaviti jako proti
|
---|
[11] |
nepřáteluom . . . zvlášť proti těm, ješto přijímavše (t. pod obojí),
|
---|
[12] |
v tom se narodivše a zchovavše ustupují, páni, atd....“ (101%).
|
---|
[13] |
„I nenff, veď, div, že mnozí páni, panoše, rytíři (znamenití mistři,
|
---|
[14] |
doktorové a jiní znamenití) v Čechách i v Moravě odstupovali a od-
|
---|
[15] |
stupují od té pravdy Kristovy v ní se zrodivše, tělo Boží a krev
|
---|
[16] |
Boží pod obojí způsobů přijímavše a již zpět lezau, odstupují. A co
|
---|
[17] |
jimi k tomu hnulo? Vobrokové, úřadové, krásná jména, ono doktor,
|
---|
[18] |
ono kanovník... A uzříš, anit to omlúvají: „A“ prý, ‚co jest lidí pod
|
---|
[19] |
jednü zpüsobá, biskupuov, prelatüv maudrych, umélfch! A co jich
|
---|
[20] |
zemřelo, by měli zatraceni býti !* — Ba, zvíte-li to, že na všem
|
---|
[21] |
světě není většího pádu a zavedení než na mocných, maudrých
|
---|
[22] |
a umělých? . . .* (958»—),
|
---|
[23] |
Rokycana uvažuje též často o poměru pánův k poddaným
|
---|
[24] |
a k služebnictvu a soudí takto:
|
---|
[25] |
Páni nestarají se o duSevní blahosvych pod-
|
---|
[26] |
danych: „Páni, panoše, rytíři, a kdoż poddaci maji, nebudau-li
|
---|
[27] |
jich, svyeh poddacich, ućiti, zpravovati, k tomu vésti, aby se oni
|
---|
[28] |
Boha báli a jej milovali a poslauchali jeho, béda jim bude ..! A ne-
|
---|
[29] |
mohau-li sami, ale aby zjednali jim jiné, aby jimi k vuoli BoZí byli
|
---|
[30] |
zpravováni. Ale, mnedle, mnoho-li se oni o to starají? Nic i drobte!
|
---|
[31] |
Ah, nebozí páni! Též vy, ješto máte služebníky, sluZebnice . . .*
|
---|
[32] |
(44). „Nu, vy páni, panoše, rytíři, (konšelé, měšťané), mohli byšte
|
---|
[33] |
kdy co shromážditi a sebrati a přivésti k Ježíšovi ! Když vaši pod-
|
---|
[34] |
darí přestupují přikázání Boží, abyšte zbírali s Ježíšem jedny pčknú
|
---|
[35] |
řečí, jiné také hrubší, jakož na koho sluší, na neposiušné a zlé při-
|
---|
[36] |
činiti mocí, — ale vy málo toho dbáte!“ (124).
|
---|
[37] |
Páni pečují především jen o sebe domnívajíce se, „že
|
---|
[38] |
jest jim na to zboží dáno, aby dobré bydlo měli“ (19°, 244% atd.)
|
---|
[39] |
Z lásky ke „zboží“, t.j. k věcem světským, vzbuzuje se
|
---|
[40] |
u nich nezřízená ctižádost a snaha po povýšení,
|
---|
[41] |
„onen aby byl kanovníkem, biskupem, prelátem vysokým, aby ctěn
|
---|