Facsimile Lines

354

Page

[1]	128
[2]	Konečně uvádíme ještě doklad, kde R. hájí sama
[3]	sebe: „I tázali mne ne jednû prÿ: ,Budau-li ti všichni v pekle, kdož
[4]	přijímají pod jednú zpúsobú?“ Já jsem řekl, že já toho nevím, že
[5]	sau to saudové Boží, a v ty nám saudy nesluší sáhati. A také jedna
[6]	znamenitá osoba na mně sobě smyslila, že bych já řekl, že muož též
[7]	spasen býti člověk přijímaje pod jednú způsobů jako pod oběma. Neníť
[8]	toho; bychť já to kdy mluvil, křivduť mi na tom činí před milým
[9]	Bohem! Než to bych každému radil a radím, což bych sám učinil.
[10]	Bychť já měl dnes umříti a nechtěli mi dáti krve Boží
[11]	z kalicha, raději bych tak nechal, než-li bych podjednů
[12]	zpüsobá přijímal! Duovéfilé bych já proto milému Bohu, zme-
[13]	škali-li by mne kněží nechtíce mi dáti, žeť by mne milý Bůh nezme-
[14]	škal, ale naplnil by ten nedostatek . ..“ (386%).
[15]	Tato slova jsou zvláště důkazem Rokycanovy vroucí víry
[16]	v kalich. Z počátku jevila se sice u něho v otázce přijímání
[17]	svátosti oltářní jakási nejistota a nerozhodnost. Při poradách
[18]	o kompaktatech v lednu 1434 Rokycana uznával, Ze rüznice v ducho-
[19]	venstvu nepřestanou, i kdyby sněm kompaktata přijal, i kdyby je
[20]	zavrhl. „Protož“, pravil, „já vyznávám nevědomost svou; nevím, co
[21]	jest nyní lépe voliti...* Obrátil se zvláště k Pražanům a přimlouval
[22]	jim, aby se naň neohlíželi, než co by shledávali užitečného církvi a
[23]	svého dobrého, toho aby se pridrżeli. (Tomek, Dój. Prahy IV, 621— 622.)
[24]	Přesvědčení jeho o kalichu se však časem utužovalo, a zvláště na
[25]	oněch kázáních v Týně, jež jsou obsahem jeho postilly, vidíme jej
[26]	jako nadšeného přívržence strany pod obojí a horlivého obhájce
[27]	kalicha. Rokycana mnoho o tom kázal, až se i zdá, že vášnivou
[28]	téměř horlivostí sváděn býval k výrokům, jichž později snad litoval.
[29]	Pokračoval však důsledně v hájení kalicha; i když někdy za dob
[30]	klidnějšího uvažování dostával se do sporu s vlastními zásadami, ani
[31]	tehdy nemohl již něco sleviti z toho, co byl hlásal, byť i poznával,
[32]	že ve snahách svých zašel snad příliš daleko, a že ústup by snad
[33]	přispěl k jednotě víry a církve. Tak když kardinal sv. Angela pravil
[34]	(26. března 1462) Rokycanovi: „Ty móžeš snadně, ač chceš, přivésti
[35]	k jednotě cierkve,“ Rokycana prý odpověděl: „Bych nekázal toliko
[36]	o tom mnoho, mohlo by něco býti; ale že jsem mnoho kázal, jakž
[37]	sem počal, o přijímání pod obojí zpósobůú, těžko mi jest jinak udélati,
[38]	a snad málo by jich bylo, ježto by mi uvěřili.“ (Archiv český, 8,
[39]	str. 345.) —
[40]	Svátost posledního pomazání. — R. horlí proti těm, kteří
[41]	nevěří v božskou moc této svátosti: „Tak my máme učiniti,

Text view • Facsimile