EN | ES |

Facsimile Lines

354


< Page >

[1]
122

[2]
ného běhu jest (to) nepodobné, ale vedle moci Božské, kteráž jest nad
[3]
piirozeni .. .* (269%). Jest třeba říditi se slovy samého
[4]
Krista (359) a vystříhati se též mnohých kněží,
[5]
kteří bludně učí o večeři Páně, kteří chodí jako
[6]
lajkové svodíce lidi a tlukau se po městech i po vsech lidi míždíce
[7]
a pokládajíce o jich duše (55%), zvláště pak těch lidí blud-
[8]
ných, kacířských, ježto jest hrozno flci modlń a jináč
[9]
nazývají, ješto se nehodí nad hlas mluviti, aby lidem v srdce ne-
[10]
padlo . . .* (134^; рой. 283»).

[11]
Snaprostou vérou bytispojena nejvét&íüáücta
[12]
k velebné svátosti, která se jeviti hlavné klanéném ; **) R./horli
[13]
proti těm, kteří vydávají rozumky své, prý: VSak se jest nekázal
[14]
(Kristus) klanéti, ale jísti a píti!l Vset jest to ddblovo dílo v těch
[15]
lidech; teď se andělé klaněli a klanějí bez přestání . . . (168%);
[16]
» - , à Ze se jest (Samaritán) jemu klaněl: Toť jest proti těm zlým,
[17]
nešlechetným lidem bludným, ješto praví, že nemá se klaněno býti
[18]
ani modleno jeho drahému télu, pravíce, že jest stvoření. (314b).

[19]
Nejhorlivěji zastává se R. přijímání pod obojí
[20]
způsobou.

[21]
Kalich byl Čechům zářícím svědectvím pravdy
[22]
Kristovy, které hájili proti všem, již řídíce se zvykem v hier-
[23]
archii ustáleným, přijímali jen pod jednou způsobou. Význam
[24]
kalicha jevil se ovšem obrazotvornosti lidu toliko v mysti-
[25]
ckém šeru, ale tato neurčitost právě víře jeho dodávala odstínu
[26]
mysteria, bez něhož není náboženství. Tak plše Denis v Konci
[27]
sam. čes. na stránce 15., a pokračuje: Ku přijímání pod
[28]
obojí vesnický farář, sedlák, zeman, měšťan pražský lnuli
[29]
svými sny nejsladšími, svými radostmi nejsrdeč-
[30]
nějšími: to znamenalo prodavače vyhnané z chrámu, spasitele
[31]
na trůně svém znovu posazeného, svobodu slova božího a službu boží
[32]
oživenou a osvěženou zpěvem a obřadem českým, ráj otevřený, zlo-
[33]
fády napravené, ároky zmírnéné, cizí méStanstvo vypuzené, vítězství
[34]
jazyka slovanského, slávu země, dědičný nepřítel Němec přemožen
[35]
a vypuzen. Všecky city tyto, z jichž směsi podle vzdělání,
[36]
vychování, věku, letory, společenského postavení vycházela nekonečná
[37]
kombinace, ostatně vřely tlumeně ve hloubi srdcí tím

[38]
44) V řeči na sněmě basilejském (6. března 1433) chválil R.
[39]
mimo jiné též úctu Čechů k nejsvětější svátosti; pravil též :
[40]
Když jde kněz s svátostí k nemocnému, tehdy vsichni mimojdauci klekaji, byt
[41]
v blátě, kdežto prý zde v Basileji jen se kloní . . .* (Tomek, Děj. Pr. IV. 560.)


Text viewFacsimile