Facsimile Lines

354

Page

[1]	120
[2]	jesto odvodi, anit: ,A, a, co vy, lajci, co vy, baby, máte tak často
[3]	přijímati? Máte vy dosti, jednau do roka neb dvakrát!“ Ö, co jest
[4]	těch zlých, hanebných poslüv, jeSto to däti necht{!“ (349*—8350». —
[5]	»Kterak pak biskupi, preláti, éasto-li jdau k télu BoZtmu? A, a!
[6]	Biskup když třikrát do roka slauží, má dosti teď na veliké hody
[7]	A hd, zvédit, shledajit tol“ (122°).
[8]	R. zastává se též přijímání dítek:*% „O dítkách opět též
[9]	(t. mnozí praví): ,Co jim má tělo Boží dáváno býti? Co oni tomu
[10]	rozuméjf? Milý, a co ty tomu rozumíš? Moc Boží jedna jest nad
[11]	rozum!“ (269), ,
[12]	V učení o transsubstanciaci byly mezi stranami husit-
[13]	skými největší spory. Ve článcích ohlášených v Praze 1427
[14]	zvláště vedením M. Jakoubka předpisuje se vyznání, „že ve svá-
[15]	tosti oltářní vidomé, kteroužto sám Kristus, jeho učenníci a jiní
[16]	svatí v pravdě chlebem nazývají, jest divným před smysla i rozumu
[17]	našeho očima skrytým obyčejem pravé tělo Pána našeho Je-
[18]	žíše Krista, kteréžtopřijatojest z Panny Marie, umřelo
[19]	na kříži, z mrtvých vzkříšeno a sedí na pravici Boha
[20]	Otce všemohoucího.“ (Palacký, Děj. III. 375, vyd. Riegrovo.)
[21]	Rokycana zastával se též horlivě tohoto vyznání, což osvědčil na ká-
[22]	zánív Týně 19. října 1429% kde horlil protitrojímu mínění
[23]	o svátosti oltářní: 1. že by Kristus pravě: Toto jest tělo mé,
[24]	myslil pouze znamení svého těla, 2. že by ve svátosti oltářní
[25]	obsaženy byly pouze milosti neb dary, jakožto působení těla
[26]
[27]
[28]	38) „Pro podávání svátosti dítkám měl H. první dni po svém zbavení fary
[29]	Týnské (v dubnu 1437) nelibosti s císařem a biskupem Filibertem .. Filibert
[30]	zvláště ukazoval k tomu, že již samými kompaktaty jest to zavrženo, ale R. toho
[31]	hájil, i na kázáníseotom zmínil; ztoho prý pošlo veliké reptání lidu v Praze,
[32]	a zvláště pláč matele nad dítkami, že se jim svátost měla odejmouti.“ Tom., Děj.
[33]	Pr. VI. 30—31.
[34]	Kázání Rokycanovo o tom znělo prý asi takto: „Již jsme odsouzeni
[35]	pro rozdávání svátosti dítkám, ani nebyvše slyšeni, aniž proto nám jaké
[36]	písmo náležité vedeno jest; skrze kompaktaty nejsme zavázáni, leč držeti se
[37]	soudce ve Chbě umluveného, to jest písmu svatého, svatých doktorův a příkladu
[38]	prvotní církve, ježto mluví pro nás a ne proti nám; majíce pravdu, měli bychom
[39]	zasazovati se o ni až do smrti, ale toho již nikdo nečiní; ba praví se, že my již
[40]	poznáváme se v bludu sami a pouštíme ode všeho, co dříve národu celému sva-
[41]	tým bylo; již i zpívání české se tupí, které dříve všude se chválilo. Ubohé dítky
[42]	Co pak ste zavinily, že již lidé vás hájiti a o spasení vaše pečovati
[43]	nedbají?“ atd. Z řeči takové povstal nářek a povyk v městě a bylo prý obávati
[44]	se vzbouření. (Palacký, Děj. III, str. 579, vydání Riegrovo.)
[45]	99) Kázání toto jest v rukopise bibl. university Pražské. V. G. 15, f. 11—16.

Text view • Facsimile