Facsimile Lines

354

Page

[1]	91
[2]	za hřích nemají a hříchy vymlauvajf, nébrz Ze hifchy ctnostmi na-
[3]	zývají a těžké, hrozné hříchy ctnostmi zuobalovali.“ (201%). „Práv
[4]	jako oni apoštolé vidauce Krista, an po moři chodí, a mněli, by byla
[5]	obluda: takéž i nynější lid maje pravdu Kristovu, řeči jeho, ano je
[6]	jako v uoči bodau a nemají jich za pravé reci, neb jim nevétf."
[7]	(211). „Kde jest víra, kde? Však nevěříme Bohu! Mnedle, co pudí
[8]	onyno, jesto jedau k bojuom, k Sturmuom? Nedovéra, že nevěří
[9]	Bohu, by jim mohl živnost zjednati.“ (3197).
[10]	Zkrátka: „Není pravé víry, není!“ (359b). Ovšem uznává
[11]	kW., že pouhá víra nepostačí, není-li skutky ozdobena.
[12]	(340b.)
[13]	R. uvádí „čtveru věc, proč tento lid nevěří“: „Jedno
[14]	proto, že tento lid jest ve lži zchovánavykrmen, jakž z mládí
[15]	naučení a у čemž zchováni. Již oni pro žádnůú věc pravdě věřiti ne-
[16]	mohau, než jakž je kněží a mniši svatokupci naučili a navedli, tak
[17]	vždy vtom trvají. Lecjakés jim básně pravili a praví, a zákona Božího
[18]	nechají. Druhé proto, Ze jsau slova Boží a řeči jeho drst-
[19]	naté, ostré, nechce se jich. Cos tě to, veď, drstnatého: vezmi
[20]	svůj kříž a zapři sám sebe a následuj mne, milujte nepřátely, a jiné?
[21]	Toto lehčejší : pokropiti se, políbiti, třidceti mší zakaupiti, onde na
[22]	odpustky se projíti, onde na paut, toť není tak protivné. Třetí
[23]	proto, že srdce lidské odporné jest dobrému. U, slibuj za
[24]	to, by dnes povolil srdci svému, kam by chtělo, hádaj, kde by se
[25]	stavilo ? Slibuj, że by nétco dvorného spáchal! Takt jest to zlé srdce \|
[26]	A čtvrté proto, że vedle Ježíše žádné cti nedojd'es ani
[27]	duostojenství, ani povýšení, ale puotky, nesnáze, hanění, kaceřování.
[28]	Toho se spíš dovrtíš vedle Ježíše než co jiného na tomto světě; i nechce
[29]	se nám toho, ale vždy žádáme zvelebení na tomto světě.“ (144*-Р).
[30]	Místo víry panuje na mnoze pověra: „Plno pověr v tomto
[31]	lidu !“ (181°); lid nehledá ve svých strastech pomoci Boží, nýbrž
[32]	utíká se „k hadačuom, hadačkám, k žehnání, klekování,
[33]	k navazování“. (5°, 46%, 181%, 295b, 346b atd). Na př.: „Když
[34]	dítě máteři postůně a nebo přítel milý, aniť rauče žehnání, navazo-
[35]	vání, čáry! Ba byť jej mohl dábel z horaucího pekla uzdraviti, všeť
[36]	by oni pro tu přízeň učinili a dopustili*. (462). „A když již nic nikdež
[37]	nebude moci spomoci, tož tepruv k Bohu...“ (Bb).
[38]	Lidé ve své pověrčivosti oddávají se různým ге-
[39]	vnějším ceremonmiím, „zevmi”nim svdlostem* :
[40]	„Ale tento lid slepy k obraziimt se spíše obrátí očima (než
[41]	k Bohu); přijda do kostela, a teď svíčku polepí, ved, a neb
[42]	Jubilejních spisů č. XII, 7

Text view • Facsimile