91
za hřích nemají a hříchy vymlauvajf, nébrz Ze hifchy ctnostmi na-
zývají a těžké, hrozné hříchy ctnostmi zuobalovali.“ (201%). „Práv
jako oni apoštolé vidauce Krista, an po moři chodí, a mněli, by byla
obluda: takéž i nynější lid maje pravdu Kristovu, řeči jeho, ano je
jako v uoči bodau a nemají jich za pravé reci, neb jim nevétf."
(211). „Kde jest víra, kde? Však nevěříme Bohu! Mnedle, co pudí
onyno, jesto jedau k bojuom, k Sturmuom? Nedovéra, že nevěří
Bohu, by jim mohl živnost zjednati.“ (3197).
Zkrátka: „Není pravé víry, není!“ (359b). Ovšem uznává
kW., že pouhá víra nepostačí, není-li skutky ozdobena.
(340b.)
R. uvádí „čtveru věc, proč tento lid nevěří“: „Jedno
proto, že tento lid jest ve lži zchovánavykrmen, jakž z mládí
naučení a у čemž zchováni. Již oni pro žádnůú věc pravdě věřiti ne-
mohau, než jakž je kněží a mniši svatokupci naučili a navedli, tak
vždy vtom trvají. Lecjakés jim básně pravili a praví, a zákona Božího
nechají. Druhé proto, Ze jsau slova Boží a řeči jeho drst-
naté, ostré, nechce se jich. Cos tě to, veď, drstnatého: vezmi
svůj kříž a zapři sám sebe a následuj mne, milujte nepřátely, a jiné?
Toto lehčejší : pokropiti se, políbiti, třidceti mší zakaupiti, onde na
odpustky se projíti, onde na paut, toť není tak protivné. Třetí
proto, že srdce lidské odporné jest dobrému. U, slibuj za
to, by dnes povolil srdci svému, kam by chtělo, hádaj, kde by se
stavilo ? Slibuj, że by nétco dvorného spáchal! Takt jest to zlé srdce |
A čtvrté proto, że vedle Ježíše žádné cti nedojd'es ani
duostojenství, ani povýšení, ale puotky, nesnáze, hanění, kaceřování.
Toho se spíš dovrtíš vedle Ježíše než co jiného na tomto světě; i nechce
se nám toho, ale vždy žádáme zvelebení na tomto světě.“ (144*-Р).
Místo víry panuje na mnoze pověra: „Plno pověr v tomto
lidu !“ (181°); lid nehledá ve svých strastech pomoci Boží, nýbrž
utíká se „k hadačuom, hadačkám, k žehnání, klekování,
k navazování“. (5°, 46%, 181%, 295b, 346b atd). Na př.: „Když
dítě máteři postůně a nebo přítel milý, aniť rauče žehnání, navazo-
vání, čáry! Ba byť jej mohl dábel z horaucího pekla uzdraviti, všeť
by oni pro tu přízeň učinili a dopustili*. (462). „A když již nic nikdež
nebude moci spomoci, tož tepruv k Bohu...“ (Bb).
Lidé ve své pověrčivosti oddávají se různým ге-
vnějším ceremonmiím, „zevmi”nim svdlostem* :
„Ale tento lid slepy k obraziimt se spíše obrátí očima (než
k Bohu); přijda do kostela, a teď svíčku polepí, ved, a neb
Jubilejních spisů č. XII, 7
