EN | ES |

Facsimile Lines

354


< Page >

[1]
90

[2]
se s obsahem modlitby; mnozí ... vyjdauc z kostela, nuž roz-
[3]
pustilosti, nuż Yeéi smilné, oplzlé, zatrhavé, nuZ obZerství, lakotu, nuZ
[4]
tance, nu smíchy, chechty. Ješto právě též se Bohu posmívají těmi
[5]
věcmi, jako oni židé, ješto klekali před Pánem Ježíšem: ,Zdróv bud,
[6]
Mistre!', a vstana tfesk ho v líce. Takéžť se nyní děje tomu dra-
[7]
hému Pánu od tohoto lidu slepého, háknového ... (875) A pro-
[8]
tože tedy mnozí jsou jinak živi než jak se modlí, dopouštějí se
[9]
tím ještě lži; na doklad toho R. rozbírá částečně modlitbu
[10]
Páně:

[11]
Mnedle, lže-li tento lid kdy, hádaj!? Zdá mi se, že není jednoho
[12]
domu, ani dvau, ani desíti, ani sta ve vší Praze, aby v něm více
[13]
Jhářuov bylo, jako jich bývá v jediném kostele... Říkáte-li vy v ko-
[14]
stele kdy: Přiď království tvé, jest-li tak, že v vás Buoh kra-
[15]
luje, čili jest, že v vás kraluje pýcha, lakomství, obžerství, závist,
[16]
lenost, smilstvo? Říkáte-li: Buď vůle tvá, plníte-li tu vuoli? Jest-li
[17]
vuole Boží, aby jména Božího na darmo nebrali, nevěrovali, jeden
[18]
druhého neoklamal, nepřesáhl, čili jinak jest? Nesaudíte-li žádného,
[19]
ktož vám poručen není? Ba, však lžete jedno! Říkáte-li: Chléb náš
[20]
vezdajší daj nám dnes, velmi-li žádáte toho těla Božího? On
[21]
dává, a vy nechcete vzíti: Nech ho tam, Pane Ježíši, měj je sobs!
[22]
Říkáte-li: Odpust nám naše viny, jako i my odpaustime
[23]
našim vinníkuom, odpauštíte-li? Ano, slibuj, že neodpauštíte !
[24]
Ba slova protivného ne odpustí, by se nepomstil, neodreptal. Však vy
[25]
jedno Bohem, lží! Vždycky jinak v kostele mluví a vyjda ven jinak
[26]
učiní. (122»—1923»).

[27]
Rokycana vybízíčasto kmodlitběvduchuapravdě;
[28]
vybízí též k modlitbě hromadné v kostele: Na nešpory
[29]
chodte! Pakli ale doma vždy se pomodliti čas nešporní, ale vždyť
[30]
jest lépe do kostela jiti a s jinymi se pomeodliti, nebo mily Buoh
[31]
spíše bývá náchylen, aby uslyšal, kdež jich více se spolu modlí.
[32]
(414b).

[33]
Hlavní příčina, proč lid Boha svými hříchy uráží, jest tedy láska
[34]
k věcem světským, pozemským, pro které lid na Boha zapomíná. Zasle-
[35]
penostjehojdev$ak tak daleko, Ze na mnoze ani v Boha
[36]
nevéríanebovérívérou nepravou,totiZ váelikymi pové-
[37]
ramia věrou ve všeliké nejisté divy a zázraky. To budiž
[38]
naším dalším pramenem úvah.

[39]
Lidé na mnoze v Boha nevěří, neboť byť oni věřili, zajisté
[40]
by jináče živi byli (897), by věřili, zajisté by plnili (slovo Boží) (1442),
[41]
Tento lid nynější... upadl jest vtakovú slepotu a v nevěru, že hříchu


Text viewFacsimile