90
se s obsahem modlitby; mnozí „... vyjdauc z kostela, nuž roz-
pustilosti, nuż Yeéi smilné, oplzlé, zatrhavé, nuZ obZerství, lakotu, nuZ
tance, nu smíchy, chechty. Ješto právě též se Bohu posmívají těmi
věcmi, jako oni židé, ješto klekali před Pánem Ježíšem: ,Zdróv bud,
Mistre!', a vstana tfesk ho v líce. Takéžť se nyní děje tomu dra-
hému Pánu od tohoto lidu slepého, háknového ...“ (875) A pro-
tože tedy mnozí jsou jinak živi než jak se modlí, dopouštějí se
tím ještě lži; na doklad toho R. rozbírá částečně modlitbu
Páně:
„Mnedle, lže-li tento lid kdy, hádaj!? Zdá mi se, že není jednoho
domu, ani dvau, ani desíti, ani sta ve vší Praze, aby v něm více
Jhářuov bylo, jako jich bývá v jediném kostele... Říkáte-li vy v ko-
stele kdy: Přiď království tvé, jest-li tak, že v vás Buoh kra-
luje, čili jest, že v vás kraluje pýcha, lakomství, obžerství, závist,
lenost, smilstvo? Říkáte-li: Buď vůle tvá, plníte-li tu vuoli? Jest-li
vuole Boží, aby jména Božího na darmo nebrali, nevěrovali, jeden
druhého neoklamal, nepřesáhl, čili jinak jest? Nesaudíte-li žádného,
ktož vám poručen není? Ba, však lžete jedno! Říkáte-li: Chléb náš
vezdajší daj nám dnes, velmi-li žádáte toho těla Božího? On
dává, a vy nechcete vzíti: „Nech ho tam, Pane Ježíši, měj je sobs!’
Říkáte-li: Odpust nám naše viny, jako i my odpaustime
našim vinníkuom, odpauštíte-li? Ano, slibuj, že neodpauštíte !
Ba slova protivného ne odpustí, by se nepomstil, neodreptal. Však vy
jedno Bohem, lží! Vždycky jinak v kostele mluví a vyjda ven jinak
učiní.“ (122»—1923»).
Rokycana vybízíčasto kmodlitběvduchuapravdě;
vybízí též k modlitbě hromadné v kostele: „Na nešpory
chodte! Pakli ale doma vždy se pomodliti čas nešporní, ale vždyť
jest lépe do kostela jiti a s jinymi se pomeodliti, nebo mily Buoh
spíše bývá náchylen, aby uslyšal, kdež jich více se spolu modlí.“
(414b).
Hlavní příčina, proč lid Boha svými hříchy uráží, jest tedy láska
k věcem světským, pozemským, pro které lid na Boha zapomíná. Zasle-
penostjehojdev$ak tak daleko, Ze na mnoze ani v Boha
nevéríanebovérívérou nepravou,totiZ váelikymi pové-
ramia věrou ve všeliké nejisté divy a zázraky. To budiž
naším dalším pramenem úvah.
Lidé na mnoze v Boha nevěří, neboť „byť oni věřili, zajisté
by jináče živi byli“ (897), „by věřili, zajisté by plnili (slovo Boží)“ (1442),
„Tento lid nynější... upadl jest vtakovú slepotu a v nevěru, že hříchu
