EN | ES |

Facsimile Lines

354


< Page >

[1]
86

[2]
světští a dvorští lezau i hned k samému oltáři, a bývají velicí hříš-
[3]
níci, cizoložníci neb jinak, a žádné vážnosti nemají v kostele, jako by
[4]
jim kuol nepohofal.* (293*) ; jinfjsou v kostele nepozornia rozir-
[5]
žití majíce dnu v uoči (344%), místo aby vroucně hleděli k oltáři,
[6]
ohlížejí se muži na ženy a ženy na muže zle, neřádně (344*), po
[7]
stěnách hledí a jak se kdo hne, ale dobrodinství Boží aby oni uměli
[8]
vaziti? Nic! (393%); jini zase místo vroncí modlitby šeptají
[9]
mezi sebou v kostele: Přijda (t. nyní mnohý člověk do kostela),
[10]
tut stane a žádné poctivosti neučiní, aniť poklekne, ani nic... A tento
[11]
lid žádné vážnosti nemá, než nastrojíť šepty, mluvenf lecjakés . . .
[12]
(2909); zejmóna baby ródy v kostele śeptaji: A, vy, baby
[13]
zlé, nekolué, ješto tu rády šepcete! A, co vy toho mnoho slýcháte, že
[14]
toho nemá býti a že jest to těžký, hrozný hřích! A, však by vám ďábel
[15]
nohy zlámal, abyšte vy tam někam šly ven &eptat!* (287»).

[16]
Lid nemá též úcty k jménu Božímu, hřeše tak často
[17]
proti druhému přikázání: Divnáť jest to věc, co jest tento
[18]
lid sobě to jméno Boží v lehkost vzall^ (190") Neb tak jest
[19]
sobě to již jméno Boží tento lid v lehkost vzal, že každý: na
[20]
víru, prisahu Bohu, tak mi Büh pomáhaj, Buoh mi svédek, slibuj
[21]
Bohu, a všudy jméno Boží beze vší vážnosti berau, ješto to jméno
[22]
u veliké vážnosti býti, neb jest to jméno náramné, velebné, mocné
[23]
a hrozné. (263°). A tak často R. mluví proti věrování a bohdá-
[24]
kání: Onoť sobě neváží (t. mnozí lidé) věrování, bohdákání, než
[25]
vždy: na mau víru, na dusi, ó by zabit, ó by nehet rozsadill'*
[26]
(38), a to se děje i při každé maličkosti: malé věci ne-
[27]
mohau učiniti pro boha, aby nevěrovali, nebohdäkali (149^) ; mají-lit
[28]
psa, koéku, svini vyhnati, a vZdy : bodaj vlci, by zabit, by nehet
[29]
rozsadil ! (119»; pod. 1815); ,nemohau bez bohdákání vyhnati
[30]
(t. psa), sami se klná, zrot[: ,ó6 by zabit, ó by psi tvń krev lokali I**
[31]
(197%).

[32]
Svěcení neděle a svátků.

[33]
Strana pod obojí snažíc se o zachovávání pěti přikázání církev-
[34]
ních přihlížela přísně k tomu, aby neděle a svátky byly řádně svěceny
[35]
a to nejen zdržením se od práce a obchodů, ale i pilnou návštěvou
[36]
kostelů a zbožným rozjímáním. °°) Rokycana pak dovolává se slov
[37]
Mistra Matěje Pařížského, že jest to z podstaty svěcení ne-
[38]
děle, jísti křesťanuom jeho drahé tělo a píti krev

[39]
35) Viz: Tomek, Děj. Prahy IX. Str. 170.


Text viewFacsimile