| [1] |
|
|---|
| [2] |
na klekání zvoní ráno nebo večer, že vy nemuožete poklekuüti a vdéé-
|
|---|
| [3] |
nosti učiniti, že jest vás ostříhal, hájil, bránil milý Bůh, aby mu
|
|---|
| [4] |
aspoň tehdáž poděkoval“ (315%); dokonce se za to i stydí: „ale nyní
|
|---|
| [5] |
se již za to stydí, již to za hanbu mají, když zvoní. aby klekli...“
|
|---|
| [6] |
(412°). I rozpomíná se R., že dříve byli lidé přece Bohu
|
|---|
| [7] |
vděčnější: ,,Vérné já to pomnim, v Rokycanech kdyż bylo. Nójacit
|
|---|
| [8] |
sau dříve byli lidé ohbitější k dobrému. Kdyz na klekdni zazvonili,
|
|---|
| [9] |
i hned klekli sami starší. A nám i hned: ‚Nu, děti, kde ste, klekněte
|
|---|
| [10] |
a dékujte Bohu!*... Tento lid toho v paměti nemá, když v pátek
|
|---|
| [11] |
o polední zvoní, mši slauží na památku umučení Božího, aby šli do
|
|---|
| [12] |
kostela a poděkovali milému Bohu a chválili jeho. Ba. radšeť posedí
|
|---|
| [13] |
a neb se potaulají ...'* (2975), ,,Nékdy£ sau lidé ten Zivot bohomyslny
|
|---|
| [14] |
dvakrát za deň vedli. Pomníte-li za krále Václava? Jáť pomním, Ze,
|
|---|
| [15] |
když na klekání zvonili, i hned véichni klekli a dékovali milému
|
|---|
| [16] |
Bohu z dobrodinství, kteréž s nimi tu пос učinil, a že je zachoval
|
|---|
| [17] |
od zlého. A opět večer, když zazvonili na klekání, hned v domu
|
|---|
| [18] |
všichni klekli: ,Nu, déti, kde jste? Kleknète a děkujte Pánu Bohu
|
|---|
| [19] |
z dobrodiní, žeť jest vás od zlého zachoval!“ A na rynku též. A kdo
|
|---|
| [20] |
by byl neklekl, i hned byl v šatlavě. Ale toť již ďáblova svoboda
|
|---|
| [21] |
všemu zlému. Těžko koho uzříš, ať by klekl, když na klekání zvoní,
|
|---|
| [22] |
a děkoval milému Bohu z dobrodiní. A mnozí nevědí, proč to zvoní...
|
|---|
| [23] |
Ale mnohým by ďábel kolena zlámal, kdyby klekli, když zvoní na
|
|---|
| [24] |
klekání, a dčkovali milému Bohu...“ (4281).
|
|---|
| [25] |
Celkem zdá se Rokycanovi, že „křesťané na východ
|
|---|
| [26] |
slunce... umějí se míti vážněji k Bohu nežli tento lid
|
|---|
| [27] |
|
|---|
| [28] |
Lid nemá pravé zbožnosti; nestará se o to, aby byl zbožný,
|
|---|
| [29] |
čili, jak E. praví, „aby mohl míti náboženství.“ (398), Ani
|
|---|
| [30] |
v kostele není pravé zbožnosti; lid jde do kostela již jen jako ze zvyku,
|
|---|
| [31] |
„ano se nechce, ano teskno na službě Boží, teskno na kázání pobýti,
|
|---|
| [32] |
jaks teď jediné z obyčeje, a to vlažné...“ (11b). Lid jest vlažný
|
|---|
| [33] |
k Bohu, neníť zanícení nábožného; v té věci užívá R. pěk-
|
|---|
| [34] |
ného přirovnání: „Mnedle, muož-li to býti, aby se tam železo u ko-
|
|---|
| [35] |
váře po jednú mohlo rozpáliti, když je v uoheň vloží? Nemuož, však
|
|---|
| [36] |
mnoho musí na ně dýmati. Tak také ty přijda do kostela, ano roz-
|
|---|
| [37] |
nícení žádúcího, milosti k Bohu není, ano vše ustydlo. A ty včera
|
|---|
| [38] |
mnoho mluvil, blentoval, prázdných řečí, kunštíky, žerty, smíšky, klásky
|
|---|
| [39] |
puosobil, i chce míti náboženství; a s tím se vším k tělu Božímu.. .“
|
|---|
| [40] |
(398°). Místo zbožnosti lid v kostele hřeší; mnozí
|
|---|
| [41] |
přetvařují se v kostele, aby se zdálo, že jsou zbožní: „Obecně ti
|
|---|
