[1] |
|
---|
[2] |
hýbati, ano vše přestydlo; osmé, že by se lodí neb bárka na dvé roz-
|
---|
[3] |
trhla. Pravda-li, když by se to vše přihodilo, že by byl u velikém
|
---|
[4] |
nebezpečenství a šťastný by byl, kdož by vyplaul, élovéce, pravda-li?
|
---|
[5] |
Ba díš: „Jistě $tastny!* Véeely ty vécia ta nebezpecenstvi shledáme
|
---|
[6] |
v tomto hanebném, zlém, bauřavém světě, v tomto moři, ješto jest
|
---|
[7] |
přešťastný člověk, aby mol] těchto nynějších posledních časův k sko-
|
---|
[8] |
nání světa vyplúti a spasen byti.“ (3412 b),
|
---|
[9] |
Lid jest lákán věcmi světskými, a dle toho také jedná:
|
---|
[10] |
„Takéžť . . . jest právě do tohoto lidu, že jsau náramně přivázání
|
---|
[11] |
k světu, péčí a milováním ustrnulí, až Boha zapomínají. A nemohau
|
---|
[12] |
oni rozumem postihnüti spasitedlných věcí, tak sau oslepeni, a pravá
|
---|
[13] |
hovada, což se božských věcí dotkne. Než coz vykupciti, utrziti, vy-
|
---|
[14] |
lhati, vytantovati, tut sau maudif. A proč? Neb jsau ustrnuli milo-
|
---|
[15] |
váním světských, tělesných věcí, že jim božské věci a duchovní nic
|
---|
[16] |
nevonějí, aniž jich oni sobě umějí vážiti. Zajisté, by tento lid uměl
|
---|
[17] |
sobé vážiti onu radost nebeskú, véénd, že by nikoli nežádali této ra-
|
---|
[18] |
dosti světské, ale všemi by obyčeji se varovali této radosti minulé,
|
---|
[19] |
|
---|
[20] |
Věci božské jsou tedy lidu něčímvedlejším: „...po
|
---|
[21] |
hříchu tak sme zablúdili v rozkošech tohoto světa, že k věčnému pří
|
---|
[22] |
bytku nikoli uhoditi neumíme.“ (220%), „U, toť jest, veď, do tohoto lidu,
|
---|
[23] |
že, což se tkne světa, nahmatati, dobýti, tuť jsau maudří, ale coť se
|
---|
[24] |
boha tkne, ba prý: „Myť tomu nerozumíme!“ Ale musíť poslauchati,
|
---|
[25] |
kdož chce uzdraven býti, neb z poslauchání bývá poznání dobrého.
|
---|
[26] |
Ale ješto nedbají poslauchati spasitedlných věcí, a pak chtí se hlau-
|
---|
[27] |
postí, nevěděním vymluviti: jinéť vás potká, shledátel“ (3559). „Neníť
|
---|
[28] |
té taužebnosti srdečné po nebeských věcech. Byt byla, jinakt by se
|
---|
[29] |
lidé měli při zemských věcech. Méněť by bylo 'toho těkání, fresování,
|
---|
[30] |
lopotování...“ (400%). S rozhorlením praví R. o lidech, že jsou „pravá
|
---|
[31] |
hovada k Božským věcem“ (87°, 319% a často tak), že pro tělesné
|
---|
[32] |
hříchy budou schnouti jsouce vlažní a studeni k božským věcem (11),
|
---|
[33] |
že se mají k božským věcem „vlažně, váhavě, lenivě“ (320%). že jsou
|
---|
[34] |
to „lidé tělesní, hovadní, ješto ustrnuli v milování světa . . . Jedné
|
---|
[35] |
po lakomství stojí o to bidnó zbożi...* (37%).
|
---|
[36] |
Tedy lakomství jest jednou z příčin mravní zkázy; „Všichni od
|
---|
[37] |
najvčtšieho až do najmenšieho stojí po lakomství^. (400*). Vedle la-
|
---|
[38] |
komství rodí se pak z milování světa jiné hříchy, jako pýcha,
|
---|
[39] |
obžerství, opilství, freje, tance a různé rozpustilosti, zvláště při
|
---|
[40] |
Jubilejnich spisů č. XII. 6
|
---|