19
hýbati, ano vše přestydlo; osmé, že by se lodí neb bárka na dvé roz-
trhla. Pravda-li, když by se to vše přihodilo, že by byl u velikém
nebezpečenství a šťastný by byl, kdož by vyplaul, élovéce, pravda-li?
Ba díš: „Jistě $tastny!* Véeely ty vécia ta nebezpecenstvi shledáme
v tomto hanebném, zlém, bauřavém světě, v tomto moři, ješto jest
přešťastný člověk, aby mol] těchto nynějších posledních časův k sko-
nání světa vyplúti a spasen byti.“ (3412 b),
Lid jest lákán věcmi světskými, a dle toho také jedná:
„Takéžť . . . jest právě do tohoto lidu, že jsau náramně přivázání
k světu, péčí a milováním ustrnulí, až Boha zapomínají. A nemohau
oni rozumem postihnüti spasitedlných věcí, tak sau oslepeni, a pravá
hovada, což se božských věcí dotkne. Než coz vykupciti, utrziti, vy-
lhati, vytantovati, tut sau maudif. A proč? Neb jsau ustrnuli milo-
váním světských, tělesných věcí, že jim božské věci a duchovní nic
nevonějí, aniž jich oni sobě umějí vážiti. Zajisté, by tento lid uměl
sobé vážiti onu radost nebeskú, véénd, že by nikoli nežádali této ra-
dosti světské, ale všemi by obyčeji se varovali této radosti minulé,
krátké“ (87a- b).
Věci božské jsou tedy lidu něčímvedlejším: „...po
hříchu tak sme zablúdili v rozkošech tohoto světa, že k věčnému pří
bytku nikoli uhoditi neumíme.“ (220%), „U, toť jest, veď, do tohoto lidu,
že, což se tkne světa, nahmatati, dobýti, tuť jsau maudří, ale coť se
boha tkne, ba prý: „Myť tomu nerozumíme!“ Ale musíť poslauchati,
kdož chce uzdraven býti, neb z poslauchání bývá poznání dobrého.
Ale ješto nedbají poslauchati spasitedlných věcí, a pak chtí se hlau-
postí, nevěděním vymluviti: jinéť vás potká, shledátel“ (3559). „Neníť
té taužebnosti srdečné po nebeských věcech. Byt byla, jinakt by se
lidé měli při zemských věcech. Méněť by bylo 'toho těkání, fresování,
lopotování...“ (400%). S rozhorlením praví R. o lidech, že jsou „pravá
hovada k Božským věcem“ (87°, 319% a často tak), že pro tělesné
hříchy budou schnouti jsouce vlažní a studeni k božským věcem (11),
že se mají k božským věcem „vlažně, váhavě, lenivě“ (320%). že jsou
to „lidé tělesní, hovadní, ješto ustrnuli v milování světa . . . Jedné
po lakomství stojí o to bidnó zbożi...* (37%).
Tedy lakomství jest jednou z příčin mravní zkázy; „Všichni od
najvčtšieho až do najmenšieho stojí po lakomství^. (400*). Vedle la-
komství rodí se pak z milování světa jiné hříchy, jako pýcha,
obžerství, opilství, freje, tance a různé rozpustilosti, zvláště při
Jubilejnich spisů č. XII. 6
