| [1] |
|
|---|
| [2] |
I. Úvahy vázu všeobecného.
|
|---|
| [3] |
Základ všeho štěstí a vší spokojenosti lidské Rokycana spatřuje
|
|---|
| [4] |
v souladném poměru vezdejšího života k životu nadpo-
|
|---|
| [5] |
zemskému, duchovnímu. Jest to věc svědomí, věc našeho mrav-
|
|---|
| [6] |
ního života. Vzorem k upravení tohoto poměru jest sám Bůh, jenž
|
|---|
| [7] |
se vtělil — Kristus, největší a nejdokonalejší učitel všech lidí a věků,
|
|---|
| [8] |
jehož svatým příkladem má se člověk říditi, Ale, bohužel, hříšný lid
|
|---|
| [9] |
nezařídil si život svůj dle příkladu Kristova, lid není v pravdě
|
|---|
| [10] |
křesťanský. R. želí toho slovy: „A nyní aby našel křesťana tyto
|
|---|
| [11] |
časy joslední, jenž Antikrist vládne a panuje, jest náramně řídké.
|
|---|
| [12] |
Jako nesnadně jelena najdeš v lese s zlatými rohy, tak nesnadně
|
|---|
| [13] |
v pravdě křesťana nalezneš.“ (387*7%). Zdá se mu, že jsou lidé jen dle
|
|---|
| [14] |
jména křesťany: „jediné teď že sau křtěni a křesťané slovú“ (183b).
|
|---|
| [15] |
Stesk svůj R. mírní útěchou, že jsou snad přece někde v úkrytu dobří
|
|---|
| [16] |
křesťané: „Jsauť, ale někde v kautě, ještoť o tom svět neví“ (8875), !7)
|
|---|
| [17] |
ale takových je zajisté po řídku: „Jsaut praví ještě a dobří lidé, ale
|
|---|
| [18] |
po hříchu málo!“ (3224). Jsou sice také někteří lidé, již z jakéhosi
|
|---|
| [19] |
mravního instinktu, bez zvláštního pobízení jsou dobří, ale těch je
|
|---|
| [20] |
rovněž málo: „Jsauť lidé dobří, ješto, byť pak kázání nikda více ne-
|
|---|
| [21] |
slýchali, protoť by dobře živi byli, ale málo. A co jest vás, ješto vám
|
|---|
| [22] |
tyto řeči jako na hlavu kapí, ano se vás dotýká, a však se nic ne-
|
|---|
| [23] |
ulekne duše otrlá, opuštěná od milého Boba!“ (337).
|
|---|
| [24] |
R. vidí pak příčinu úpadku křesťanského života
|
|---|
| [25] |
v tom, Ze lid přilnul k světu nestaraje se o Boha. Pěkné jest
|
|---|
| [26] |
přirovnání světa k moři: „Povím vám osmeru věc, kdyby se na
|
|---|
| [27] |
moři shledala a přihodila: Jedno, kdyby se moře zbauřilo; druhé,
|
|---|
| [28] |
kdyby byla tma veliká, že by ani slunce, ani měsíce ani hvězd nebylo
|
|---|
| [29] |
viděti; třetí, že by se plavci svadili, a jedni tam chtěli vésti a druzí sem a
|
|---|
| [30] |
tak, že by se o to nesmluvili; čtvrté, že by ochechule ty, ješto v moři bývají
|
|---|
| [31] |
a sladce zpívají, snažily se na lodi, chtíc ji překotiti; páté, že by ti zloději,
|
|---|
| [32] |
jako bývají na moři, ješto slovú pireté, přispěli ; šesté, že by se provazové,
|
|---|
| [33] |
jako na těch bárkách bývají, a plátna, ješto jimi zpravují, ztrhali a vesla
|
|---|
| [34] |
se zlámala; sedmé, že by zima byla veliká, že by rukama nemohli
|
|---|
| [35] |
|
|---|
| [36] |
17) Slova Rokycanova dosvědčuje bratr Lukáš. V. ČČM. 1884 (Goll),
|
|---|
| [37] |
Str. 48.: Br. Lukáše „o obnovení církve“ (1510): „. .. A na kázáních mluvil
|
|---|
| [38] |
(t. Rokycanw: . .. A kde sau praví křesťané? Někde v kautě a řídko nalézti
|
|---|
| [39] |
křesťana pravého jako jelena s zlatými rohy na Pražském mosté“. —
|
|---|
| [40] |
Denis v „Konci sam. čes.“ táže se však: „Jakým právem osmělí se později
|
|---|
| [41] |
R. zavrhovati ty, kteří žili v tišině a nežádali na světě, než aby jich neznal
|
|---|
| [42] |
(t. bratif)?* —
|
|---|
